sobota 26. listopadu 2016

Aquapark Čestlice, Honza v Praze, Café Oliver v Poděbradech a návštěva rodiny

Od Stáni s Kubou jsme dostali vouchery do Aquaparku v Čestlicích. Přijeli k nám oba v sobotu ráno a pohlídali Adélku. My jsme si užili zábavu na tobogánech, ve výřivce a v dalších částech parku. Děkujeme za dáreček i hlídání, bylo to moc fajn.
Po návratu domů jsme vyrazili do pizzerie Red Flower na oběd, připojili se k nám těhotná Iva s Jirkou.
V sobotu navečer se u nás zastavili na skok Honza s Petrem. Honza ještě chvíli bude v Langenlois. Popovídali jsme, ale pak už kluci šli na jídlo a na koncert do Akropole a my jsme koupali Adélku.
V neděli jsme vyrazili do Třebestovic za prababičkou a babičkou. Přišli i Vendulka s Ondrou. Pak jsme vyzvedli Marťu a zajeli do Poděbrad do Café Oliver, kde nám minule tak chutnalo. I tentokrát bylo jídlo skvělé a obsluha super. Po obědě jsme se stavili v Milčicích za pradědou a prababičkou. Adélu už dáváme na deku na zem, protože chce lézt a hrát si a v náručí ji to pořád nebaví. Také se už poprvé sama posadila a ráda nám mává.

středa 23. listopadu 2016

Pracovně na skok do Barcelony

Štěpán letěl do Barcelony na finanční seminář. Cesta byla hodně dobrodružná:
V pondělí odpoledne jsem se před druhou hodinou vydal taxíkem na letiště. Přímý let s Vuelingem do Barcelony se měl odlepit od země v 15:30. Venku byla hustá mlha a po půl čtvrté se na obrazovkách u gatu objevila hláška "Delayed"/"Zpožděn" a "další info za hodinu". Za hodinu se však zpoždení protáhlo o další hodinu. Před sedmou hodinou večerní se rozsvítilo na obrazovkách "Cancelled"/"Zrušen". Celá skupina cestujících jsme se vydali k transferové přepážce. Tady jsme se dozvěděli, že kvůli husté mlze (venku opravdu nebylo vidět skoro na krok) letadlo nemohlo přistát a místo toho doletělo na letiště v Drážďanech. Přistavili nám autobusy a vyjeli jsme do Drážďan. Cestou jsem pospával a někdy před devátou jsme vystoupili před nevelkou budovou, která moc nevypadala jako letištní hala. Také ne, byl to hotel a bylo nám řečeno, že zůstaneme přes noc a poletíme ráno v sedm hodin. Check in chvíli trval, protože kromě španělské skupiny tu byla i francouzská skupina, která také nemohla odletět z Prahy. Dostal jsem klíč od pokoje a nejřív šel na večeři, která nám byla nabídnuta. Uprostřed jídla se mě zeptala zaměstnankyně hotelu, jestli letím do Barcelony. Řekl jsem, že ano, a ona na to, že mám vrátit klíče od pokoje a jít okamžitě před hotel, kde nás čeká autobus na nedaleké letiště. Prý poletíme ještě dnes večer za chvíli. Vyběhl jsem s ostatními před hotel, ale autobus nikde. Později jsem se dozvěděl, že se nemohl vytočit v úzkých uličkách a čekali jsme na jiný menší autobus. Ten nás dovezl na letiště. Hala byla o půlnoci potemnělá, jediné dvě přepážky byly otevřené. Jaké bylo naše překvapení, když nám jejich zaměstnankaně řekla, že už letadlo odletělo. Ptali jsme se co dál, ale nevěděla. A řidič s autobusem někam odjel. Zaměstnankyně přepážky ho musela telefonicky sehnat a pozdě v noci jsme se zase vrátili na hotel. Ráno v 7 jsme ale neletěli, dozvěděli jsme se, že poletíme až ve tři odpoledne. To už byla hodně neuvěřitelná situace. Ve tři hodiny jsem nakonec opravdu seděl v letadle s čtyřiadvacetihodinovým zpožděním. Říkal jsem si, že už to horší být nemůže, když v tom mi přišel na mobil email od Lufthansy, že můj středeční zpáteční let do Prahy je kvůli stávce zrušen. Doletěl jsem do Barcelony, kde jsem akorát stihl večeři s ostatními účastníky po prvním dnu semináře - měli tradiční tapas v jedné místní restauraci, kterou vede jeden ze tří neznámějších kuchařů ve Španělsku (je zároveň sudím v místním Masterchefovi).
Během středy jsem řešil zpáteční letenku a nabízela se možnost letět s Lufthansou ve čtvrtek ráno. Raději jsem ale domluvil letenku se Swissem přes Zurich na čtvrtek ráno. A udělal jsem dobře, stávka se nakonec protáhla i do čtvrtka. Ve středu večer po konci semináře jsem vyrazil s kolegou z Polska do města. Podívali jsme se ke katedrále Sagrada Familia. Stále se opravuje (a ještě dlouho bude), takže dojem trochu kazí jeřáby kolem věží.

Sotva jsme katedrálu obešli, přišla bouřka a začalo hustě pršet. Zapadli jsme do stalového baru Boca chica nedaleko, který nám doporučila jedna kolegyně.

Pak jsme se metrem na skok vrátili na hotel. Po sedmé už nepršelo, tak jsme pěšky vyrazili do baru Tapas 24 (také na doporučení). Tohle místo je pořád plné a není divu. Tapas tu mají vynikající, dá se objednat všechno možné v menším množství, takže ochutnáte hodně hodně zajímavých jídel. Když jsme odcházeli, venku byla už docela dlouhá fronta lidí čekajících na místo. Přespal jsem v hotelu a ve čtvrtek ráno odletěl letadlem do Zurichu. Se švýcarskou aerolinkou podle předpokladu problém nebyl a užil jsem si i hezké výhledy na Alpy. Do Prahy jsem dorazil kolem druhé. Náročné cestování.



sobota 12. listopadu 2016

Plavání a potápění s Adélkou

V sobotu jsme se celá rodinka vydali do klubu Raftík, kde Romča domluvila focení v bazénku s Adélkou. Maličká si vodu moc užívá a baví ji to. Potápění s tatínkem byl trochu adrenalin, přeci jen byl v bazénu poprvé a strčit malé dítě pod vodu není jen tak, ale dohlížela na nás instruktorka a Adélka už umí krásně zadržovat dech na signál "Adélko žbluňk!". Nafotili jsme několik hezkých obrázků nad i pod vodou.


pátek 11. listopadu 2016

Adélce je 7 měsíců

Maličká roste hrozně rychle. Začala lézt, dostala první rýmičku, a také poprvé zamávala mamince, když jí nebylo dobře. A hlavně se pořád ráda směje.


sobota 5. listopadu 2016

Podzimní focení s Adélkou

Rozhodli jsme se opět pro rodinné focení s maličkou. V sobotu ráno jsme se vystřídali v kadeřnictví na Míráku (abychom byli oba ještě krásnější), a pak jsme celá rodinka vyrazili směrem do Řevnic. Cestou jsme se zastavili na oběd v pivovaru MMX. Štěpánův bůček výborný, ale Romči rizoto bez chuti, pivo super, ale obsluha průměrná.

Stejně jako minule jsme se domluvili s fotografkou Katkou na venkovní focení v hezkém parku Havlíčkovy sady, který se vine středem obce Řevnice kolem Moklického potoka. Z pivovaru to byl jenom kousek. Zaparkovali jsme vedle parku, kde už byla fotografka. Šli jsme postupně odshora a na pěkných místech dělali fotky. Trefili jsme to akorát, listí už je skoro opadané a na trávníku hrálo všemi barvami. Adélka si focení užívala, akorát stejně jako minule se v průběhu pokakala. Rychle jsme jí přebalili a udělali ještě několik fotek.







Jsme nadšení, opravdu hezké fotky a Adélka bude mít super památku.
Rozloučili jsme se s fotografkou a vydali se zpátky do Prahy. Ještě jsme se zastavili na Slavii, nahoře nakrmili Adélku ovocem a něco málo nakoupili v Tesku.