sobota 24. prosince 2016

Adélky první Vánoce

Ahoj, přejeme všem šťastné a veselé Vánoce!



Mezi čtvrtou a sedmou hodinou jsme připravili Ježíška pro Adélu. Dostala spoustu dárečků, ale nejvíc jí bavilo to, že může lézt po celém bytě, pak si hrála s obalovým papírem a potom zkoumala nové hračky. Také se jí líbil nový látkový stan s míčky. Pak už byl čas jít spát, a my jsme si sedli k večeři spolu s dědou a babičkou. Večer příjemně utekl.

Druhý den jsme zajeli do Třebestovic a Milčic a navštívili praprarodiče. Na Štěpána jsme vyjeli do Rokytnice, kde byl děda s babičkou. Počasí nic moc - byla obleva, lehce nad nulou a pršelo.Po vydatném obědě jsme se jenom lehce prošli venku a ani jsme moc neseznámili Adélku se sněhem, protože hned usnula. Dorazili také Ivo s Marťou (a Honzíkem) a odpoledne uteklo rychle, navíc hodně času zabralo nastavování satelitní televize (z toho už se stává pomalu tradice), s kterou jsou na chatě neustále problémy.

Cesta zpátky do Prahy byla náročná - tma, mlha a déšť. Ale letošní svátky byly moc fajn i díky Adélce.

sobota 10. prosince 2016

Výlet do Tábora

Za těch pět let, co na Vinohradech bydlíme, pozorujeme změny v našem okolí. Přibylo hodně zajímavých restaurací, bister a kaváren. Na jednu z nich jsme narazili náhodou, když jsme šli kolem. Dřív tu dlouho býval bar a herna, kam by nás nenapadlo zajít. Nyní je nahoře útulná kavárna Prostá Přítomnost a bar se přestěhoval do sklepa. Obsluha je fajn a místo má příjemnou atmosféru. Dole se pořádají různé akce pro veřejnost. Káva byla vynikající, takhle dobrou snad mají jen v La Boheme nebo Pražírně, díky její jemnosti vůbec nepotřebujete sladit cukrem. Citronový dortík lemon meringue se také moc povedl. Zajdeme sem určitě znovu a jsme rádi, že se objevilo zase další dobré místo v našem okolí.

V pátek ráno se Adélka poprvé postavila a v neděli udělala i malé krůčky, přitom se držela svojí oblíbené růžové krabice na hračky. K pohybu jí motivovala prázdná krabička od kefírového mléka, na kterou chtěla dosáhnout.

V sobotu ráno jsme vyrazili na výlet do Tábora. Štěpán se sem vždycky rád vrací, vyrůstal tu jako kluk. Dorazili jsme ke Kotnovu, ale nebylo kde zaparkovat, všude plno aut. Po chvilce hledání jsme našli místo v jedné z uliček. Došli jsme na náměstí, kde byly pěkné vánoční trhy. Trochu jiné než v Praze, více řemesel a ručně dělaných výrobků.


Pokračovali jsme pěšky do městských sadů opodál.


Obloukem jsme obešli centrum a na oběd se stavili v restauraci Na chůdkách. Jídlo bylo výborné, ale čekali jsme na něj dlouho.
¨
Venku se mezitím udělalo krásně. Vydali jsme se přes náměstí směrem k nádrži Jordán.



Z hráze u nádrže jsme se vydali zpátky do města. Ještě jsme se zastavili v kavárně Obývák, kde jsme si dali vynikající latté, nakrmili jsme Adélku a byl čas vyrazit zpátky do Prahy. Kotnov byl hezky osvícený zapadajícím sluníčkem.

sobota 26. listopadu 2016

Aquapark Čestlice, Honza v Praze, Café Oliver v Poděbradech a návštěva rodiny

Od Stáni s Kubou jsme dostali vouchery do Aquaparku v Čestlicích. Přijeli k nám oba v sobotu ráno a pohlídali Adélku. My jsme si užili zábavu na tobogánech, ve výřivce a v dalších částech parku. Děkujeme za dáreček i hlídání, bylo to moc fajn.
Po návratu domů jsme vyrazili do pizzerie Red Flower na oběd, připojili se k nám těhotná Iva s Jirkou.
V sobotu navečer se u nás zastavili na skok Honza s Petrem. Honza ještě chvíli bude v Langenlois. Popovídali jsme, ale pak už kluci šli na jídlo a na koncert do Akropole a my jsme koupali Adélku.
V neděli jsme vyrazili do Třebestovic za prababičkou a babičkou. Přišli i Vendulka s Ondrou. Pak jsme vyzvedli Marťu a zajeli do Poděbrad do Café Oliver, kde nám minule tak chutnalo. I tentokrát bylo jídlo skvělé a obsluha super. Po obědě jsme se stavili v Milčicích za pradědou a prababičkou. Adélu už dáváme na deku na zem, protože chce lézt a hrát si a v náručí ji to pořád nebaví. Také se už poprvé sama posadila a ráda nám mává.

středa 23. listopadu 2016

Pracovně na skok do Barcelony

Štěpán letěl do Barcelony na finanční seminář. Cesta byla hodně dobrodružná:
V pondělí odpoledne jsem se před druhou hodinou vydal taxíkem na letiště. Přímý let s Vuelingem do Barcelony se měl odlepit od země v 15:30. Venku byla hustá mlha a po půl čtvrté se na obrazovkách u gatu objevila hláška "Delayed"/"Zpožděn" a "další info za hodinu". Za hodinu se však zpoždení protáhlo o další hodinu. Před sedmou hodinou večerní se rozsvítilo na obrazovkách "Cancelled"/"Zrušen". Celá skupina cestujících jsme se vydali k transferové přepážce. Tady jsme se dozvěděli, že kvůli husté mlze (venku opravdu nebylo vidět skoro na krok) letadlo nemohlo přistát a místo toho doletělo na letiště v Drážďanech. Přistavili nám autobusy a vyjeli jsme do Drážďan. Cestou jsem pospával a někdy před devátou jsme vystoupili před nevelkou budovou, která moc nevypadala jako letištní hala. Také ne, byl to hotel a bylo nám řečeno, že zůstaneme přes noc a poletíme ráno v sedm hodin. Check in chvíli trval, protože kromě španělské skupiny tu byla i francouzská skupina, která také nemohla odletět z Prahy. Dostal jsem klíč od pokoje a nejřív šel na večeři, která nám byla nabídnuta. Uprostřed jídla se mě zeptala zaměstnankyně hotelu, jestli letím do Barcelony. Řekl jsem, že ano, a ona na to, že mám vrátit klíče od pokoje a jít okamžitě před hotel, kde nás čeká autobus na nedaleké letiště. Prý poletíme ještě dnes večer za chvíli. Vyběhl jsem s ostatními před hotel, ale autobus nikde. Později jsem se dozvěděl, že se nemohl vytočit v úzkých uličkách a čekali jsme na jiný menší autobus. Ten nás dovezl na letiště. Hala byla o půlnoci potemnělá, jediné dvě přepážky byly otevřené. Jaké bylo naše překvapení, když nám jejich zaměstnankaně řekla, že už letadlo odletělo. Ptali jsme se co dál, ale nevěděla. A řidič s autobusem někam odjel. Zaměstnankyně přepážky ho musela telefonicky sehnat a pozdě v noci jsme se zase vrátili na hotel. Ráno v 7 jsme ale neletěli, dozvěděli jsme se, že poletíme až ve tři odpoledne. To už byla hodně neuvěřitelná situace. Ve tři hodiny jsem nakonec opravdu seděl v letadle s čtyřiadvacetihodinovým zpožděním. Říkal jsem si, že už to horší být nemůže, když v tom mi přišel na mobil email od Lufthansy, že můj středeční zpáteční let do Prahy je kvůli stávce zrušen. Doletěl jsem do Barcelony, kde jsem akorát stihl večeři s ostatními účastníky po prvním dnu semináře - měli tradiční tapas v jedné místní restauraci, kterou vede jeden ze tří neznámějších kuchařů ve Španělsku (je zároveň sudím v místním Masterchefovi).
Během středy jsem řešil zpáteční letenku a nabízela se možnost letět s Lufthansou ve čtvrtek ráno. Raději jsem ale domluvil letenku se Swissem přes Zurich na čtvrtek ráno. A udělal jsem dobře, stávka se nakonec protáhla i do čtvrtka. Ve středu večer po konci semináře jsem vyrazil s kolegou z Polska do města. Podívali jsme se ke katedrále Sagrada Familia. Stále se opravuje (a ještě dlouho bude), takže dojem trochu kazí jeřáby kolem věží.

Sotva jsme katedrálu obešli, přišla bouřka a začalo hustě pršet. Zapadli jsme do stalového baru Boca chica nedaleko, který nám doporučila jedna kolegyně.

Pak jsme se metrem na skok vrátili na hotel. Po sedmé už nepršelo, tak jsme pěšky vyrazili do baru Tapas 24 (také na doporučení). Tohle místo je pořád plné a není divu. Tapas tu mají vynikající, dá se objednat všechno možné v menším množství, takže ochutnáte hodně hodně zajímavých jídel. Když jsme odcházeli, venku byla už docela dlouhá fronta lidí čekajících na místo. Přespal jsem v hotelu a ve čtvrtek ráno odletěl letadlem do Zurichu. Se švýcarskou aerolinkou podle předpokladu problém nebyl a užil jsem si i hezké výhledy na Alpy. Do Prahy jsem dorazil kolem druhé. Náročné cestování.