neděle 29. března 2015

Škola smyku

O víkendu jsme oslavili Lídy třicetiny společným obědem. Následující víkend v neděli jsme vyjeli autem k Příbrami. Dostali jsme od Marti a Iva jako dárek vouchery na školu smyku. Jde o celodenní kurz na polygonu, kde se člověk učí ovládat auto v extrémních podmínkách, tedy na mokrém povrchu. Ráno proběhla teoretická část, kde jsme si poslechli správné zásady při řízení, základy bezpečné jízdy, principy defenzivní jízdy, prvky pasivní a aktivní bezpečnosti, chybné návyky a nebezpečné prvky řízení, nebezpečné situace a předvídavost, info o dopravních nehodách, fyziku a techniku jízdy, správné brzdění a brzdné vzdálenosti, zásady průjezdu zatáčkami a zvládnutí vozidla ve ztížených klimatických podmínkách. Instruktor byl srandovní a měl spoustu historek "ze života" (např jak předjíždět kamiony Fábií, která má výkon pět koní a dvě a půl kuřete). Odpoledne proběhla praktická část výcviku - trénink řešení jednotlivých krizových situací ve ztížených klimatických podmínkách a ve smyku, simulovaných na speciálním kluzném povrchu. S Romčou jsme se za volantem střídali. Byli jsme jediní, kdo přijel ve dvou jedním autem, ale zase jsme nemuseli čekat ve frontě a měli jsme přednost. Začali jsme brzděním a vyzkoušením si systému ABS při různých rychlostech. Potom jsme měli za úkol objet překážku na kluzkém povrchu s brzděním a potom bez brzdění. Učili jsme se při tom zvládat drobné smyky. Nejtěžší bylo vyhnout se třem překážkám za sebou v rychlosti 70 km/h, kdy nás každý pohyb volantem posílal na kluzkém povrchu do smyku. Ale dařilo se nám lépe než ostatním, nové auto k tomu hodně přispívá - jak nové zimní gumy, tak výborné ABS. Kupodivu jsme ani jednou neshodili žádné kužely.


Potom jsme si ještě zkoušeli co se děje s autem, když brzdí a je půlkou na kluzkém povrchu a půlkou na asfaltu. Úplně nakonec jsme jeli to samé s použitím ruční brzdy a prudkého zabrzdění. Výsledkem byly řízené hodiny. Vzhledem k tomu, že máme automat bez spojky, instruktoři nám půjčili svoje safety car - Fabii. Měla vypnuté ABS a hodně sjeté gumy. Štěpán usedl za volant, instruktor na místo spolujezdce a Romča dozadu. Rozjeli jsme se naplno do 80 km/h, pak Štěpán prudce sešlápl brzdu a ještě zatáhl ruční brzdu. Roztočili jsme se dokola a udělali minimálně 5 obrátek. Pěkný adrenalin, při kterém se toho nedá a ani moc nemá dělat, jenom čekat, až se auto přestane točit. Romče se do toho moc nechtělo, a tak si to Štěpán zopakoval ještě jednou. Takhle nějak vypadaly hodiny jednoho z účastníků kurzu:

 Pěkný zážitek a dozvěděli jsme se hodně užitečných věcí. Odjížděli jsme domů nadšení.

neděle 8. března 2015

Paragliding Radobýl

V neděli jsme využili pěkné jarní počasí a s Tondou vyrazili k Litoměřicím. Kousek vedle města je Radobýl, "vykouslý" kopec vysoký 399 metrů. Z boku je bývalý lom a jsou tu vidět zajímavé čedičové sloupce. Zaparkovali jsme auto vzadu za kopcem a po žluté vyrazili nahoru. Cestou jsme potkali 3 paraglidisty, kteří šli dolů, prý to fouká z boku a málo. Moc jsme nepochopili proč byli nahoře před jedenáctou, kdy se ještě skoro netvoří termika. Vyšlápli jsme nahoru, výstup není nijak hrozný. Moc opravdu nefoukalo, ale věděli jsme, že je třeba počkat. Dali jsme si svačinu a kochali se výhledem do kraje. Seshora je vidět do všech směrů.

Kolem jedné začala fungovat termika - závany vzduchu šly hezky po kopci, nachystali jsme si padáky a šli na to. Odstartoval jsem jako první. Start dobrý a v pohodě. Zatočil jsem doleva podél kopce a chvíli si držel výšku, hrana na konci u lesa docela zvedala. Ale cestou zpátky k lomu na druhém okraji jsem zase vyklesal. Chvíli jsem se držel v půli kopce, moc svahovat se nedalo. Tonda odstartoval za mnou a po chvíli se také dostal níž. Zanedlouho jsem šel na přistání. Dole uprostřed louky jsou dráty vysokého napětí, takže jsem si hlídal místo, abych se k nim moc nepřiblížil. Už jsem byl skoro nad zemí, když mi zezadu pořádně fouklo a padák se hodně narychlil. V tom kalupu jsem raději zvedl nohy a přistával na zadek. Sedačka se sklouzla po trávě a o velký drn se zastavila. Katapultovalo mě to na nohy a dopředu na ruce. Přitom jsem si narazil levé zápěstí. Trochu smůla, ale nic hrozného, létání se mi líbilo tak jako tak. Tonda před přistáním vyplašil rodinku divočáků v blízkém houští. Sbalili jsme padáky a prošli kolem lomu po žluté zase nahoru.

Vítr už začal jít hodně z boku, a tak jsme váhali jestli odstartovat znovu nebo ne. Já jsem to zabalil, ale Tonda se rozhodl do toho jít. Napoprvé se to nepovedlo, ale napodruhé se odlepil a potom si pěkně půlhodinku posvahoval, chvílemi se dostal i docela vysoko. Vítr ale už šel hodně z boku, takže jsem o startu neuvažoval a když šel Tonda na přistání, vyrazil jsem pěšky dolů. Cestou do Prahy jsme viděli, že se létá i na Řípu a v Jenivěvsi. Nám se na Radobýlu líbilo, třeba se tam zase někdy podíváme.

sobota 7. března 2015

Beroun, Black Dog, lom Amerika

Během února jsme chodili pravidelně každou středu na konverzaci v Angličtině, abychom si trochu vylepšili úroveň vyjadřování. Navíc v Pražírně na I.P.Pavlova mají opravdu vynikající kávu, takže člověk spojí příjemné s užitečným. Jedna z konverzací se uskutečnila v La Boheme Café, které je jenom kousek od nás. Tady se nám moc líbilo, interiér kavárny je opravdu nádherný (schválně mrkněte na google interior view) a káva i obsluha je tu také skvělá.
Během týdne jsme si nakoupili část chybějící outdoorové výbavy na naši plánovanou květnovou cestu na Island.
V sobotu jsme konečně po dlouhé době vyrazili na malý výlet společně s Ivou a Jirkou. Nejdřív jsme se zastavili v Kauflandu, kde byla akce na sushi rýži, řasy a wasabi. Pak jsme dojeli do Berouna vyzvednout halogenové žárovky, které potřebujeme do nového bytu. Potom jsme se došli podívat na medvědy. Všichni tři byli venku a vyhřívali se na sluníčku. Stejně jako vloni byl zážitek je pozorovat. Ve dvanáct jsme mohli vidět i krmení, dostali těstovinový salát a pak ještě rozinky.



Měli jsme také hlad a zašli jsme do Blackdog Bar&Grill a dali si vynikajícího burgra.

Pak jsme vyjeli k lomu Amerika. Jde o bývalé vápencové lomy (těžit se zde začalo už v roce 1878), které zná asi každý Pražák, ale málokdo ví, že s nástupem komunistického režimu došlo také ke zřízení tábora nucených prací pro politické vězně, který byl v provozu mezi lety 1949 a 1953. Je také označováno jako jeden z nejhorších komunistických pracovních táborů pro politické vězně, pamětníky zvaný „český Mauthausen“ či „vápencové peklo Mořina“.



Prošli jsme se dokola kolem Velké Ameriky, je to 200 metrů široký a až 100 metrů hluboký zatopený lom.