pátek 23. ledna 2015

Štěpánova oslava 35. narozenin

Čas běží a Štěpánovi je letos 35 let. Protože nikdy žádnou velkou narozeninovou oslavu neměl, rozhodli jsme se, že pozveme nejlepší přátele a oslavíme to hezky společně. Romča vybrala restauraci na míru - Lokál U Bílé kuželky. Dobré české jídlo, poctivé tankové pivo a ta nejlepší společnost, co víc si přát. Večer příjemně utekl, Štěpán dostal spoustu skvělých dárečků - díky moc všem! A karamelový dort na závěr všem chutnal.

neděle 18. ledna 2015

Lasergames

Zatímco Romča byla v Izraeli, Štěpán se o víkendu potkal s rodinkou Petr+Lenka+Vašík. Vyzkoušeli jsme nový podnik na Vinohradech - Vinohradský pivovar. Jídlo vynikající, ale pivo ještě potřebuje vylepšit. Potom jsme si s Petrem zahráli kulečník u Jiřáku.
Když se Romča vrátila, v týdnu jsme vyrazili na konverzaci v Angličtině zdarma. Kdysi jsme na podobná setkání chodili, ale ta zanikla. Teď jsme objevili další skupinku, která se schází v Kavárně Pražírna na I.P.Pavlova. Bylo to fajn, jak konverzace, tak kavárna. Mají tu naprosto vynikající kávu. V sobotu po kině (poslední díl Hobita) jsme na ni museli znovu zajít.
V neděli Iva zorganizovala Laser games, tentokráte v aréně na Andělu, kde jsme ještě nebyli. Naše sedmá hra celkem a určitě ne poslední. Hrací plocha je veliká (asi druhá největší v Praze) a dobře členěná se spoustou zákoutí. Narozdíl od jiných arén je tu i hned několik vyvýšených stanovišť. Měli jsme bohužel zamluvenou jen jednu hru, ale zaběhali a zastříleli jsme si pěkně. Hráli jsme ve dvanácti lidech a dva týmy proti sobě, nejlepší byla Romča s přezdívkou Alpha.

Po nás byla celá aréna zabookována pro narozeninovou party, takže nás pak obsluha vyháněla, což nám trochu kazilo zážitek. Došli jsme si na Anděl na oběd a rozešli se domů.

pondělí 12. ledna 2015

Izrael 5. den

Ráno bylo nádherně, natankovali jsme a vyrazili na sever.
U benzínky s obsluhou není třeba ani vystoupit z auta, akorát můžeme natankovat max. za 200 šekelů. Cestou na sever jsem si vyfotila vojenské nářadíčko, nad námi přeletělo několik tryskáčů a projeli jsme kolem Sodomy a zkamenělé Lotovy ženy, ale bohužel jsme ji neviděli.


Kousek před Masadou, ani ne 30 km, byla opět uzavírka kvůli dešti. Řekli nám, že to možná ve 12 hodin otevřou (za asi hodinu a čtvrt).

Odbočili jsme proto k mrtvému moři. Bylo tu obchodní centrum, samozřejmě tu prodávali hlavně všelijaké výrobky z mrtvého moře. Koupila jsem jenom pytlík soli do koupele a bahno, které se používá jako maska. Nebyla jsem si jistá, jestli se to podaří převézt v příručním zavazadle, ale za pokus to stálo a prošlo to.

Podívali jsme se k moři, ale na koupání to nebylo. Bylo asi jenom 16 stupňů. Alespoň jsme všichni kromě Gabči smočili nožky. Voda byla pěkně studená a na chuť tak slaná, až chutnala hořce. Prý je 10x slanější než jiná moře a oceány. Na pláži tu měli sprchy, tak jsme se potom mohli opláchnout ze slaného roztoku.




Po dvanácté jsme vyrazili, šla jsem se rovnou zeptat jestli silnici otevřou a řekli, že možná. Zvolili jsme tedy třetí a zároveň poslední možnou variantu jak se na Masadu dostat. Objeli jsme to přes Arad.


Sice jsme plánovali výstup hadí stezkou z východu, ale byli jsme rádi, že jsme se tam vůbec dostali. Cesta nahoru byla o dost kratší, asi 15 minut.


Masada je starověká pevnost na vrcholku osamoceného skalního útesu v nadmořské výšce 440 metrů. Byla postavena někdy v 1. století před Kristem a je zapsaná na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. V pevnosti bylo zadržováno obrovské množství vody, a tak bylo možné v ní zřídit dokonce lázně a bazén. V některých místnostech byly vidět pozůstatky zdobení nástěnnými malbami a mozaikami. Výhledy jsou odtud úžasné.










Cestou dolů jsem se zase potkala s Američankou, která zjišťovala situaci s uzavírkou ve stejnou dobu jako já. Byla tam s manželem, prý žijí v Brooklynu a mají výhled na Manhattan, který se nám tolik líbil.
Potom, už nás čekala dlouhá cesta do Tel Aviv. Ubytovali jsme se v originálním hotelu Embassy.

Dali jsme si kafe, opět bylo zdarma v rámci ubytování a tady měli dokonce i cookies. A poté jsme vyrazili do města. Nejdřív jsme se zastavili v bistru na něco k večeři, já jsem si dala jenom polévku. Drahoš si šel raději odpočinout, ale my jsme došli asi 3,5 km podél pláže až do starého města Jaffa. Potkali jsme jenom pár lidí, ale všimli jsme si u párečku před námi, ze slečna měla za pasem zbraň. Asi to tu není nic neobvyklého.

Najednou jsem ukázala na oblohu: Hele, padá hvězda! A hned v tu chvíli mi došlo, že to asi není hvězda. Palestinci z Pásma Gazy (cca 60 km odtud) ostřelují raketami Izraelské území a protiraketový systém nad Tel Avivem střely likviduje.
Podél pláže vede cyklostezka, ale neviděli jsme jediného šlapajícího cyklistu, všichni jeli na motůrek. Také tam mají často mašinky na posilování, pár jsme jich také na chvíli vyzkoušeli.




Byla to příjemná procházka, ale na cestě zpátky už jsme byli dost unavení. Do hotelu jsme se vrátili krátce před půlnocí.
Další den jsme vstali ve 4 ráno a vyrazili na letiště. Bez problémů jsme vrátili auto a před letem jsme podstoupili další výslech. Tentokrát v angličtině, takže už nás nevyslýchali každého zvlášť jako v Praze, já jsem mluvila za všechny. Sranda byla se snídaňovými balíčky, které jsem večer každému domluvila v hotelu. Museli jsme je nechat zkontrolovat, ale přišly vhod a před letem jsme se ještě mohli posilnit.
Když jsme nastoupili do letadla, tak ještě pan ředitel prohlásil, že máme dneska za trest všichni volno a kdo půjde do práce, tomu rozbije držku :-). To potěšilo, protože jsme tam plánovali jet rovnou z letiště. Let byl hodně turbulentní, ale přežili jsme to.

Kolem půl dvanácté jsme dorazili do Prahy.
Když to stručně shrnu, tak nám sice ze začátku nevyšlo počasí, ale to k cestování patří a celkově to byl moc příjemný, vydařený a zajímavý výlet. Budeme mít na co vzpomínat :-).