sobota 19. dubna 2014

Maroldovo panorama

V sobotu odpoledne jsme s společně s Ivčou vyrazili na Výstaviště. Podívali jsme se do kulatého pavilonu na kraji Stromovky, kde je Maroldovo panorama. Štěpána sem kdysi vzal jeho děda. Od té doby se tu toho moc nezměnilo, jenom tohle vzácné dílo postupně chátrá. Jde o 360ti stupňový obraz bitvy u Lipan, který vytvořil v roce 1897 Luděk Marold ve spolupráci s krajinářem Václavem Jansou. Tehdy se jednalo o unikát a na výstaviště proudily davy lidí, aby si ho prohlédly. K plátnu navazuje umělá krajina a dojem prostoru uvnitř bitvy je hodně dobrý i dnes, kdy máme 3D kina a televize. Po prohlídce jsme krátce zašli na Matějskou a potom do cukrárny na Florenc.

středa 16. dubna 2014

Jóga smíchu

Na internetu jsme objevili zajímavou věc - jógu smíchu. Jsou to kurzy, které vede Petr Fridrich. Viděli jsme o něm krátké video (na Youtube a na iDNES) a i dokument v televizi a řekli jsme si, že to musíme vyzkoušet. Není nad to se pěkně pořádně zasmát. Kurz s názvem Cesta smíchu byl na Vinohradech. Spolu s námi šly také Stáňa a Ivana.
Začali jsme malými smíchocviky a různými typy smíchu. Postupně jsme se uvolnili a nechali se vést. Byla to zábava a Fridrich nás postupně víc a víc rozesmával. On sám je zajímavý exemplář - lehce ulítlý účes na hlavě, námořnické tričko, volné kostkované kalhoty a puntíkované ponožky. Ale hlavně jsme se smáli jeden druhému a i sobě navzájem a využívali jsme nakažlivosti smíchu ve skupině. Po několika cvicích ve stoje jsme po krátké pauze přešli na zem. Rozložili jsme si po místnosti podložky a polštářky pod hlavu a smáli se nejdřív v sedě a nakonec v leže. Instruktor nás vedl a přidával na intenzitě. Někteří už dostávali lehké i větší smíchové záchvaty. Nakonec jsme skončili na zádech, zhaslo se a jen tak jsme se smáli a smáli. Bylo to až neuvěřitelné, jak to skupinově a ve vlnách fungovalo. Občas jsme měli opravdu nakažlivé záchvaty. Nevíte vlastně proč nebo čemu se smějete ale všichni okolo se smějí také a užíváte si to. Takhle to trvalo chvíli a pak nás instruktor uklidnil a navodil meditační a relaxující atmosféru s hudbou. Leželi jsme potmě, byli zklidnění a odpočívali. Potom nás pomalu "vzbudil" a rozsvítil světla. Dali jsme si ještě poslední tanec smíchu v kruhu abysme nešli domů ospalí.
Skvělý zážitek, odpočinuli jsme si, vyplavili hodně endorfinů a přišlo nám to až neuvěřitelné, že je možné se takhle dobře zasmát. Odcházeli jsme domů s příjemným pocitem. Zajímavé bylo, že v noci jsme spali jak zabití a ráno jsme se probudili tak odpočinutí jako už dlouho ne.

úterý 15. dubna 2014

S Honzou v Bruxxu

Zkraje týdne jsme pozvali Honzu do Prahy. Právě se vrátil z Číny, tak jsme si poslechli poznatky a zajímavé povídání o jiné kultuře. Zašli jsme do nově otevřené belgické restaurace Bruxx, která je součástí Národního domu na Náměstí Míru. Interiér je hodně stylový a vypadá skvěle. Mají tu spoustu točených piv, takže jsme začali jejich degustací. Chutnala nám pšeničná piva, amber Augustijn Blonde, ale i višňový Kasteel Rouge.

Romča si dala jako předkrm skvělé krevetky a Štěpán s Honzou kachní foie gras a křepelku. Super začátek.

Jako hlavní jídlo jsme si objednali mušle (slávky, srdcovky a dlouhé Jack Knife) a Romča měla filet z mořského vlka. Obojí bylo skvělé. Štěpán takhle dobré mušle jedl naposledy na Zélandu.

Mezitím jsme poslouchali vyprávění o Číně a odlišnostech našich kultur. Snad se tam někdy také podíváme, Honza s Verčou už teď mají pěkné zážitky. Nakonec jsme ještě zvládli dezert, který vypadal jako umělecké dílo a i skvěle chutnal. Fantastická večeře. Ne zrovna levná, ale za kvalitu se vyplatí zaplatit něco navíc.

Večer jsme se doma s Honzou koukli na pěkné fotky z jejich fotoblogu.

sobota 5. dubna 2014

Paraglidingový trénink u Srní

Štěpán: V týdnu jsem se těšil, že vyrazím o víkendu někam létat. Předpověď počasí vypadala slibně, ale v pátek se bohužel razantně změnila. Přesto jsme se s Tondou rozhodli, že pojedeme prozkoumat nový terén - Srní u Klášterce nad Ohří. Dojeli jsme do Krušných hor. Všude byl mlžný opar a moc nefoukalo. Zaparkovali jsme auto u vesnice a šli najít startovačku. Chvíli nám to trvalo a obešli jsme pastviny na vrcholu kolem dokola. Startuje se z široké a nepříliš svažité louky. Vítr šel sice z východu proti svahu, ale jen lehké závany, takže jsme měli obavy, že bysme nepřeletěli stromy pod loukou. Sluníčko bylo v oparu a termika fungovala jenom malinko, pozorovali jsme dravce jak krouží nad kopcem, ale nestoupali nijak rychle. Rozhodli jsme se chvíli počkat na lepší podmínky, natáhli jsme se a relaxovali (takzvaný parawaiting). Tonda vyrobil provizorní fléru, kterou jsme zapíchli kus pod nás a pozorovali, jak fouká vítr. Ani po jedné hodině se situace nezměnila, a tak jsme se rozhodli, že si alespoň protrénujeme starty. Rozložil jsem si padák na nejvyšším místě, počkal si na delší závan a na kříž jsem ho zvedl nad hlavu a běžel dolů.


Akorát jsem měl hodně zabržděno, takže první větší poryv mě nadzvedl. Když jsem klesnul, zapadl jsem moc do sedačky, takže se mi nepodařilo dopadnout přesně na nohy. Výsledkem byl škobrtání a hopsání sedačkou po trávě. Přestal jsem běžet, sbalil si padák do květáku a vyrazil znovu nahoru. Druhý pokus byl o něco málo lepší, ale seřídil jsem si potom sedačku, aby nebyla tolik na ležato.

Tonda si rozbalil mezitím padák a dal si také čelní start. Fotili jsme jeden druhého a pokřikovali na sebe co děláme špatně.


Poslední starty už byly dobře zvládnuté, oba jsme běželi a nebrzdili. Dokonce jsme i kus ulétli, ale přes stromy jsme si netroufli, raději jsme vždy zatočili doprava a přistáli na vrstevnici.



Docela jsem se zapotil a připomněl jsem si základy, které jsme se učili na Bohdánkově. Fajn trénink, který se před sezónou určitě bude hodit.