sobota 31. srpna 2013

Jizerské hory - Josefův Důl, Tanvaldský Špičák

V sobotu jsme vyrazili s Evičkou a Ivanou na výlet. Dojeli jsme do penzionu Alberto v Karlově v Jizerských horách.

Dali jsme si věci do pokoje a vyrazili na oběd. V místní vyhlášené restauraci u Toníčka bylo plno, tak jsme se najedli v Perle Jizery v Josefově Dole. Odtud jsme z údolí vyrazili na pěší túru. Prošli jsme si naučnou stezku kolem potoka Jedlová. Hezká cesta kolem potoka s peřejemi.



Na konci jsme se zastavili u pěkných vodopádů.

Pokračovali jsme do kopců až k rozcestí pod Čihadlem.

Tam jsme se po červené vydali zpátky dolů do údolí. Zastavili jsme se na rozcestí Peklo, kde je penzion s restaurací a dali jsme si skvělý pohár s vanilkovou zmrzlinou a borůvkami. Vedle u stolu seděla herečka Barbora Mottlová, kterou jsme viděli o dvy dny dříve v divadle na Harfě. Seběhli jsme z kopců zpátky do údolí, byl to pěkný výlet. Dojeli jsme autem k bobové dráze v Janově nad Nisou. Docela dlouhá a rychlá, dvakrát jsme si jí sjeli.

Před večeří jsme ještě stihli navštívit rozhlednu Slovanka. Bylo vidět až k Ještědu.

Najedli jsme se U Toníčka a jeli zpátky do penzionu. Večer jsme si zahráli ve společenské místnosti šipky, ping pong a fajn hru Alias (takové lepší Aktivity).

Ráno jsme po snídani vyrazili do Tanvaldu. Půjčili jsme si koloběžky a vyjeli lanovkou nahoru na Špičák. Nejdřív jsme vylezli na skalní rozhlednu.


Potom jsme naskočili na koloběžky a jeli po prudké asfaltce dolů z kopce.


Dole jsme odbočili na hlavní. Ivča měla drobnou nehodu, spadla, ale naštěstí se jí nic vážného nestalo. Vrátili jsme koloběžky a jeli domů. Zastavili jsme se akorát v Turnově v restauraci Plaudit, kde jsme se moc dobře najedli.

čtvrtek 29. srpna 2013

Letní divadlo na Harfě

V týdnu jsme vyrazili s Evičkou a Ivčou na letní scénu na Harfě. Divadelní představení se tu konají na střeše nákupního centra. Shlédli jsme černou komedii s názvem "Hledám milence, zn. spěchá!". Hra je věnovaná manželským a mileneckým eskapádám a bylo v ní hodně dobrého humoru a originálních hlášek, hodně jsme se pobavili. ("Můj sex je jako Ferari. To taky nemám.";"Muži se žení z nevědomosti, rozvádějí z neklidnosti a znovu žení ze zapomnětlivosti.";"Kdo jinému pole orá, pluh mu šetří.") Herec a autor Jindra Kriegel exceloval, role mu byla šitá na míru, ale i Michaela Kuklová, Barbora Mottlová a Miroslav Šimůnek byli dost dobří. Pěkně jsme se pobavili a venku nám nebyla ani moc zima, i když už bylo chladněji. Bylo fajn, že si můžeme půjčit deky. Pěkné divadlo a zajímavý letní koncept.

sobota 24. srpna 2013

Paragliding Harrachov - Čertova hora

V pátek večer jsme poseděli s Tondou a Monikou na Vyšehradě. Fajn pokec a po měsíci v Americe přišlo české pivo vhod. V sobotu vyrazil Štěpán po dlouhé době konečně za paraglidingem: Předpověď sice nebyla nejlepší (východní slabý vítr), ale přesto jsme se rozhodli s Tondou vyjet. Vybrali jsme Čertovu horu u Harrachova, kde jsme ještě nebyli. Dojeli jsme nejdřív do Rýžoviště a dole v údolí pod startem se podívali, kde se dá přistát. Všude svažité stráně, ne zrovna ideální. Nebyli jsme si totiž jistí, zda se z východního startu dá doletět zpátky k úpatí lanovky v Harrachově. Vyjeli jsme nahoru a už cestou jsme viděli, že to půjde.

Došli jsme na úpatí černé sjezdovky.

Vítr foukal přesně proti, ale kopec byl pořád ve stínu, protože byl nad ním velký mrak. Najedli jsme se a rozhodli se vyletět. Tonda odstartoval první pod dohledem skupiny německých turistů. Já jsem si potom poponesl padák o kus vedle doprostřed sjezdovky a odstartoval za ním. Trochu jsem se při startu rozhoupal ze strany na stranu, protože jsem dostatečně rychle neběžel, ale vše proběhlo dobře. Vítr nás krásně vynesl a dostali jsme se až do 200 metrů nad vrchol kopce.



Poletovali jsme kolem hrany, výhled na okolní Krkonoše byl super a přistával jsem po 40 minutách, kousek za Tondou. Vítr v údolí byl rychlejší a trochu tu byly turbulence, takže nebylo lehké se vykrátit na louku u hotelu. Sbalili jsme padáky, dali si pivko a rozhodli jsme se, že si nahoru tentokrát vyšlápneme. Výstup nám dal zabrat, za 45 minut jsme došli k vrcholu pěkně zpocení. Vydáchli jsme a šli podruhé na start. Ten se mi moc nepovedl, trochu jsem se vyválel, ale napodruhé bylo vše v pořádku. Udělal jsem jen tři otáčky a dostal se vysoko nad kopec. Tonda akorát startoval, ale neudržel se a klesal dolů. Poletoval jsem podél kopce a Tondovi se mezitím podařilo získat zpátky ztracenou výšku.

Chvíli jsme létali, ale pak jsme postupně klesli níž nad les a museli na přistání. Super polétání, další půlhodina. Domů jsme odjížděli spokojení. Pro zajímavost jsem zaznamenal druhý let v Google aplikaci Moje trasy.

úterý 20. srpna 2013

USA video

A ještě přidáváme video sestřih ze svatební cesty:

pondělí 19. srpna 2013

USA závěr

Za 32 dnů jsme navštívili 7 států, 6 velkých měst, 13 národních parků, 7 státní parků a 4 chráněné oblasti.
Ujeli jsme autem 7 879 kilometrů (4 896 mil).
V přírodě jsme viděli skalní oblouky, věžičky, obří i úzké kaňony, hory, jezera, moře, gejzíry, písečné duny, vodopády, pláže, vinice, obří sekvoje a největší strom na světě, prastaré Joshua Tree, kaktusy, veverky, datly, medvěda, bizony, jeleny, srnky, kondory, orly, koně, krávy, havrany, ještěrky, žáby, kolibříky, tuleně, vlka, vážky, včely, racky, kormorány, holuby.
Ve městech jsme viděli mrakodrapy, bezdomovce, feťáky, šváby, krysy, sochy, policajty, vězení, budhistické chrámy a křesťanské kostely, lanovky, tramvaje, metro, mosty, mola, přístavy, ponorku, lodě, zábavní parky, muzea, parky, kasina, limuzíny, turisty i místní všemožných národností, zpěváky a jiné pouliční umělce.

Amerika není levná a vyšlo to na mnohem víc než jsme čekali. Spočítali jsme výdaje za celou cestu (v Kč):
Letenky nás stály 43 793
Víza 353
Cestovní pojištění 3 029
Za spaní v hotelech, motelech a kempech jsme dali 45 517
Půjčení auta na 25 dní nás stálo 42 690
Do auta jsme nalili benzín za 12 580
Parkovné ve městech přišlo na 2 140
MHD ve městech nás povozilo za 4 100
Snědli a vypili jsme všechno možné za 38 020
Nakoupili jsme si věci za 34 560
Vstupy do parků a atrakcí stály 27 760

Celkem jsme dali za svatební cestu 251 542 Kč.
Pokud nepočítáme nakoupené oblečení, boty, ultrabook, SD kartu a další věci, tak 216 982.

Částka nás celkem překvapila, sice jsme se na některých místech snažili šetřit, ale za zážitky ani jídlo jsme nešetřili. Člověk žije jenom jednou a hezké vzpomínky budeme mít do konce života.

neděle 18. srpna 2013

USA 32. den - New York a odlet

Ráno jsme si naposledy dali snídani v našem oblíbeném Station Cafe. Kufry jsme nechali na hotelu. Vyjeli jsme metrem do Harlemu zkusit se někam podívat do kostela a zažít gospel.

Byla neděle, takže možností bylo víc, zkusili jsme Mount Neboh Baptist Church.

Došli jsme ke kostelu, kde už byla pěkná fronta turistů. Bylo nám oznámeno, že máme zaplatit 20 dolarů na hlavu, a že uvnitř se nesmí fotit nebo natáčet. Měli jsme dohromady už jen posledních 26 dolarů. U vstupu stála černoška a do velkého koše vybírala peníze. Když jsme řekli, že nemáme víc peněz, ušklíbla se a vzala si bankovky a drobné mince odmítla. Společně s ostatními turisty jsme byli posazeni nahoru na balkon. Všichni černoši seděli dole, nahoře zase turisté-běloši. V čele kostela byl velký gospelový sbor, který záhy začal zpívat. Nejvíce vynikala hlavní zpěvačka, kterou také doprovázela pětičlenná kapela. Výborná hudba. Mezitím se na pódiu střídali řečníci, během jejich proslovů je podbarvovala klávesová a varhanní hudba. Dav reagoval na hudbu i mluvené slovo, vlnil se, lidé tancovali, tleskali a vykřikovali či opakovali po pastorovi Greenovi. Úplně jiná atmosféra než v českých kostelích. Byl to hodně zajímavý a intenzivní zážitek. Celý obřad trval 2,5 hodiny. Během něj se od věřících 2x vybíraly peníze a pastor po skončení u vchodu prodával knihy a CDčka. Venku jsme si koupili v supermarketu oběd a jeli metrem do centra na Washington Square.

Tady je hezký park plný laviček, tak jsme se tu najedli. Na kraji náměstí stojí Washington arch, který vypadá jako zmenšenina Pařížského oblouku.

Pak jsme jeli metrem do Brooklynu pro kufry a byl čas vyrazit na letiště a domů.

Jeli jsme kus metrem a pak vlakem do stanice Jamaica. Hodně vlaků zrovna nejezdilo kvůli stávce, ale spoje na letiště naštěstí nebyly poznamenány. Zbytek cesty na letiště jsme opět dojeli automatickým Air Trainem, který spojuje všech osm terminálů obřího letiště JFK. Na letišti byla hlava na hlavě a obrovské fronty, takže jsme to měli trochu natěsno. Bohužel jsme se den předem po internetu nestihli check-inovat, tudíž jsme dostali každý místo jinde v letadle. Zase smůla. Ale letušky nám pomohly a vyměnili jsme si místa, takže jsme nakonec seděli vedle sebe. Jídlo i servis během letu s Virgin Airways byly fajn. Akorát Štěpánovi polila černoška kafem batoh. Kvůli časové změně se nám vůbec nechtělo spát. Ráno jsme byli v Londýně a přesedli na let do Prahy. Kapitán nám oznámil, že budeme mít kvůli technickému problému zpoždění a že za chvíli přijde inženýr. Ten se objevil, ale po chvíli následovalo oznámení, že poslali špatného inženýra a že přijde jiný s jinou kvalifikací. Ještě jsme chvíli čekali, ale nakonec jsme odletěli. V Praze jsme přistáli unavení a nevyspalí. Zase doma a zpět do práce...a vstříc novým zážitkům.