sobota 30. června 2012

Křížíkova fontána

V sobotu večer jsme dojeli na Výstaviště a navštívili Křižíkovu fontánu. Byla rekonstruována v roce 1991 a Štěpán tu byl kdysi s dědou jako malý kluk. Od té doby prošla změnami - promítání obrazu na vodní clonu, laserové efekty. Kromě hudebních skladeb od filmového skladatele Zimmera jsme tak viděli i výjevy z filmů. Celé představení bylo hodně působivé, poslechli jsme si monumentální písně typu Now We Are Free z filmu Gladiátor nebo Piráty z Karibiku či hudbu ze Šifry mistra Leonarda. Moc fajn.
Křižíkova fontána Praha

pátek 29. června 2012

Noc na Karlštejně...v Mníšku pod Brdy

Týden utekl rychle - v úterý jsme zašli na anglickou konverzaci English Pub Night in Prague, kterou pořádájí internetové stránky Spaceteacher. Člověk si pokecá v hospodě anglicky s cizinci i s domácími. Náhodou jsme potkali Australana z Perthu, takže jsme si měli co povídat. Ve středu jsme viděli Evičku, která přijela na skok z Anglie. A ve čtvrtek jsme zašli na koktejl a něco k jídlu do Café de Paris.
V pátek Romča viděla na zámku Mníšek pod Brdy muzikál Noc na Karlštejně. V hlavních rolích se objevily známé osobnosti - Vladimír Čech, Jan Rosák, Pavel Vítek a další. Herci byli dobří ve hraní a trochu horší ve zpěvu, ale celkem fajn představení.

sobota 23. června 2012

Sjezd Petřínského vrchu na koloběžkách

Na konci června vyšlo pěkně počasí - teplo a hezky. V týdnu jsme zašli na fantastické a čerstvé mořské plody do restaurace Emy Destinnové - pochutnali jsme si na humrovi, krabovi, mušlích sv. Jakuba, slávkách a krevetách. Sorbetem ze zeleného jablka jsme zakončili skvělou večeři.
O víkendu jsme využili pěkného počasí a vyrazili ven. V sobotu ráno jsme dojeli na Náplavku u řeky, kde byly farmářské trhy. Koupili jsme si jahody, maliny, meruňky, jablečný mošt a spoustu dalších dobrých věcí. Vyložili jsme nákup doma a hurá zase ven, konkrétně na Petřín. Chtěli jsme nahoru vyjet lanovkou, ale velká fronta turistů u vstupu nás odradila, a tak jsme se vyškrábali pěšky až k rozhledně. U jejího úpatí byla zrovna akce Mladé Fronty a vařil tu Zdeněk Pohlreich. Ochotně se nechal vyfotit s přítomnými fanoušky a fanynkami.
Potom jsme popošli k pokladně rozhledny. Tentokrát nás ale ani tak nezajímal výhled na Prahu, jako půjčovna koloběžek Yedoo, která je u vchodu do rozhledny. Půjčili jsme si každý jednu kolobrndu a hurá dolů. Převýšení Petřína je 327 metrů, takže se člověk cestou dolů moc nenadře a hezky to frčí. Navíc koloběžky mají dobré kotoučové brzy.

Sjeli jsme až k Újezdu a pokračovali uličkami k Malostranskému náměstí. U Mostecké věže jsme koloběžky vrátili. Pak jsme se rozhodli dojet do Karlína, kde byla akce časopisu Apetit a na Karlínském náměstí se dalo ochutnat spoustu dobrých věcí. Například jahodové pivo, ledový čaj s mango kuličkami a pšeničné pivo Herold.

neděle 17. června 2012

Evanescence

Vyrazili jsme na koncert americké gothic-rockové skupiny Evanescence, která poprvé zavítala do Čech. Hodně jsme se těšili na zpěvačku Amy Lee, která skupinu založila v roce 1995. V neděli večer jsme přijeli do Incheba Arény v Holešovicích. Bohužel ještě před koncertem bylo v hale prakticky nedýchatelno a to i přesto, že návštěvníků byla cca polovina. Pro všechny lidi byly otevřené pouze jedny záchody. Ani reklama na koncert nebyla nijak skvělá, o koncertě jsme se dozvěděli spíše náhodou. Takže po organizátorské stránce spíše slabší.
Nejdříve vystoupila česká předkapela Dying Passion, která hraje trochu podobný hudební styl jako Evanescence. Kapela nebyla špatná, ale jenom zaplnila čas, během kterého jsme čekali na hlavní tahák večera.
Evanescence se na pódiu objevili po deváté a zahájili koncert písničkou What You Want. Amy Lee byla velmi energická a do zpěvu dávala všechno. Písnička střídala písničku, zazněly staré hity, ale i hodně skladeb z nového alba. Některé pomalé písně doprovodila Amy na klavír. Poslední písnička koncertu byla hymnická My Immortal, při které si celá hala zazpívala s ní. Pěkný koncert, Amy je hlasově skvělá a stojí za to ji slyšet naživo.

čtvrtek 14. června 2012

Pod křídlem noci

Ve čtvrtek jsme zašli do restaurace Pod křídlem noci. Návštěvu už jsme dlouho plánovali.
Tato restaurace je zvláštní tím, že se zde jí v absolutní tmě. Obsluhující personál jsou nevidomí lidé. Podobné restaurace fungují ve velkých městech po celém světě, první byla otevřena v roce 1999 ve švýcarském Zurichu.
U vchodu jsme si uložili do schránky všechny věci včetně mobilů, kterou jsou zdrojem světla a rušily by v tmavé části restaurace. Byli jsme informováni o jménu své servírky a čísle stolu. Počkali jsme v malé předsíňce, kde si nás vyzvedla Monika a dovedla nás k našemu stolu. Vysvětlila nám jak je prostřený, chvilku nám trvalo, než jsme si vše osahali a ujasnili si kde jsou příbory, skleničky a košíček s pečivem. Zanedlouho jsme dostali pití - víno a vodu. Nalévat si podle zvuku není zrovna jednoduché, ale zvládli jsme to bez nehody. Romča si k jídlu objednala rybí menu a Štěpán se rozhodl, že zkusí "tajemství", tedy překvapení na talíři. Dostali jsme předkrm a Štěpán postupně hádal co jí. Hodně mu dal zabrat vinný list plněný rýží, ale uhádl ho. Také měl na talíři černé olivy, rajče plněné cottagem a šunku s parmezánem. Romča si pochutnala na krevetkovém koktejlu. V místnosti kolem nás byli všude lidé, ale bylo těžké hádat, jak to kolem vypadá. Všechen personál měl u sebe nějaká chřestítka, takže bylo slyšet, jak se pohybují kolem nás.
Po předkrmu následovalo hlavní jídlo. Tady pro Štěpána nebylo tak těžké hádat - tři druhy masa - hovězí, vepřové a kuřecí servírované společně s bramborovými noky a pečenou bramborovou mřížkou plněnou špenátem. Romča měla dobrou rybu butterfish. Většina šéfkuchařů jídlo na talíři upravuje tak, aby vypadalo pěkně na pohled a "oči se také najedly", ale je zajímavé, jak člověk jídlo vnímá úplně jinak, když na něj nevidí. Příbory jsou vám v tu chvíli dostačující asi tak jen na 50% a sem tam jsme si museli pomáhat rukama. Člověk víc zapojí i nos.
Akorát jsme dojedli a požádali Moniku, že chceme na záchod. Dovedla nás ven, kde jsme byli hodně oslněni po delším čase stráveném v úplné tmě. Když jsme se vrátili ke stolu, začal program. Někdo nám pěkně zahrál na akordeon několik písní a některé i odzpíval.
Potom se servírovaly dezerty - měli jsme štrúdl a horké maliny.
Odcházeli jsme spokojení a podařilo se nám se nepokecat. Zajímavý zážitek, ale i dobré jídlo.
Takhle vypadá vstupní světlá část restaurace:

A takto to vypadá v tmavé části restaurace, kde je jinak normálně černočerná tma:

pátek 8. června 2012

Žižkovské Pivobraní & Blue Effect

Ahoj, začátek června byl hodně pracovně náročný. V pátek jsme náhodou zjistili na internetu, že se v parku Parukářka na Žižkově koná Pivobraní, a tak jsme neplánovaně vyrazili ven po práci.
Pivobraní je v podstatě minifestival piva, kde se představují malé pivovary z Čech. Na festivalu jich mělo být celkem 32.
V parku Parukářka jsme ještě nebyli. Podobně jako z Vítkova je odsud pěkný rozhled na Prahu. Došli jsme pěšky z Flóry, trochu pršelo, ale když jsme dorazili na místo, akorát přestalo a ukázala se duha.
Zakoupili jsme si degustační sklenice a vyrazili k prvnímu stánku. Vystáli jsme si frontu a ochutnali speciál Jihlavského pivovaru. Mezitím na nedalekém pódiu hrála kapela Vltava. Pokračovali jsme k dalšímu stánku, kde měli moc dobré černé a pšeničné pivo. Vychutnávali jsme si ho na rozlehlém prostranství uprostřed. Vedle nás na zemi stály čtyři pivní lahve.

Kolem prošli dva chlapi, jeden z nich se na láhve podíval a řekl tomu druhém památnou větu: "Hele, dvanáct korun!". Ještě dlouho jsme se smáli.
V osm hodin se na pódiu objevila kapela Blue Effect.

Kapela je v Čechách rockovou legendou, založil ji Vladimír Mišík už v roce 1968. Z původní sestavy dnes zůstal jen kytarista Radim Hladík, který hraje s mladými muzikanty.
Radim Hladík sice vzhledově zapadá do kategorie "plešatý starý pán", ale jeho věk na něm při koncertě vůbec nebyl vidět, na kytaru střídal ostré riffy a melodická sóla - byl to zážitek ho poslouchat a vidět na něm, jak si to hrozně užívá.

Frontman a zpěvák Honza Křížek nezůstával pozadu, všechny bavil a byl lepší písničku od písničky. Nakonec jsme si všichni sborově zazpívali nejznámější skladbu Slunečný hrob (zazněla ve filmu Pelíšky). Skvělý a úplně náhodný koncert, v podstatě zadarmo a s výborným pivem.

středa 6. června 2012

Koncert Ozzy&Friends

Ahoj,
v týdnu jsme vyrazili s Petrem a se Stáňou do O2 arény na koncert Ozzyho Osbourna. Původně měli přijet Black Sabbath, ale kvůli zdravotním problémům kytaristy byl koncert nahrazen projektem Ozzy&Friends. Kdo měli být "friends - přátelé", kteří vystoupí s Ozzym, o tom se trochu spekulovalo a do posledního momentu nebyla všechna jména jasná. V osm se na pódiu objevila kapela Black Label Society, jejímž frontmanem je Zakk Wylde, hlavní kytarista, který hraje s Ozzym.

Kapela předvedla sympatické vystoupení, které rozehřálo fanoušky v hale. Potom se na chvíli zatáhla opona a po chvilce čekání se objevil Ozzy Osbourne. Charisma i energie měl na rozdávání a koncert začal údernou skladbou Bark at the Moon.

Ozzy je žijící legenda, ve svých 64 letech je pořád hudební metalovou ikonou, která přežila všechny drogy a alkohol. Na jeho pohybu po pódiu je to trochu vidět, ale přesto předvedl velikou show. Zpíval dobře a jedna skladba střídala druhou ve svižném tempu. Na pódiu se také objevil baskytarista Black Sabbath Geezer Butler a zaznělo několik hitů této legendární skupiny. Mezi a i během některých písní Ozzy pilně poléval sebe i nejblíže stojící diváky kýbly vody. Také měl dělo, které stříkalo pěnu.

Štěpán v jednu chvíli schytal pěknou dávku.

Zakk Wylde byl na kytaru opět famózní a předvedl několik brilantních sól.

Na závěr si celá hala zazpívala píseň Mama I'm Comming Home.
Super koncert.

sobota 2. června 2012

Plavba na plachetnici v Chorvatsku - 8. den

Ráno jsme dojedli zbytky a předali loď. Dali jsme si ještě kafe a prohlíželi si přístav.

Cestou ze Šibeniku jsme se stavili nakoupit v obchoďáku. Pak jsme vyjeli směr národní park Krka. Zaplatili jsme ne zrovna levné vstupné a autobus nás dovezl k začátku pěší stezky. Po dřevěných chodnících jsme procházeli kolem jezírek a malých vodopádů s rybami, žábami.


Viděli jsme i hada a ještěrky. O kus dál byly první větší vodopády.


Po chvíli se před námi vynořily nádherné vodopády Skradinski buk.

Petr, Monika a Lenka se pod nimi vykoupali, potom jsme se najedli v bufetu opodál a ještě chvíli se kochali. Moc pěkné místo a zatím tu nebylo tolik lidí jako v sezoně. Po jídle jsme po schodech prošli kolem vodopádů až k autobusové zatávce, odkud nás autobus vyvezl zpátky na parkoviště. Čekala nás dlouhá cesta do Čech. Na chvíli jsme se zastavili u vyhlídky vedle dálnice a pokračovali domů.