pondělí 30. dubna 2012

Pec pod Sněžkou

Poslední dubnový víkend jsme strávili v Peci pod Sněžkou. Bohužel jsme oba byli nemocní a tak se žádné velké túry nekonaly.

Po příjezdu na hotel jsme zašli na vynikající oběd (losos s květákovým pyré a červenou řepou). Potom jsme se rozhodli navštívit místní bobovou dráhu. Oproti té pražské, kde jsme už párkrát byli, tahle má docela slušný spád, navíc vozíčky nejezdí v plechovém korytu, ale jsou připevněny na kolejnicích.

V neděli jsme po snídani vyrazili k lanovce Sněžku.

Bohužel horní část z Růžové hory na Sněžku byla kvůli silnému větru mimo povoz. Vyjeli jsme tedy sedačkovou lanovkou alespoň na Růžovou horu a prošli se kousek směrem ke Sněžce. Kolem byl ještě sníh, přestože dole v údolí bylo 25 stupňů.

Nebyli jsme zrovna ve stavu pokračovat dále, takže nejvyšší vrchol ČR jsme tentokrát nedobyli. Sjeli jsme lanovkou zase dolů. Lanovka už je hodně stará a tento rok se bude v létě stavět úplně nová. Zajímavé na ní je, že jedete bokem.

Odpoledne jsme chtěli vyrazit alespoň na rozhlednu Hnědý vrch, kam také vede lanovka, ale zase jsme měli smůlu. Přišli jsme akorát na poslední jízdu ve 4 hodiny. Romča by sestup dolů nezvládla, nebylo jí vůbec dobře. Vydali jsme se tedy zpátky na hotel, se zastávkou na jídlo. Restaurace byla super, celkem nám tady chutnalo, i když ceny jsou tu pražské i dražší.

V pondělí, poslední den naší dovolené, jsme se cestou domů zastavili ještě ve Vrchlabí, navštívit Yvonku. Akorát byla v práci (v super restauraci Botta café), tak jsme jí nemohli dlouho zdržovat, ale bylo fajn se zase po dlouhé době vidět. Naobědvali jsme se - vyzkoušeli jsme poprvé šneky. V jídle nemáme předsudky, rádi na cestách ochutnáváme co se dá. Šnečí masíčko bylo hodně jemné (něco jako houbové mořské plody) a chutnalo nám.
Z Vrchlabí jsme pokračovali do Poděbrad, kde nás vyzvedla Karolína. Zašli jsme na kolonádě na kafe a na náměstí na zmrzlinu. Počasí bylo pořád super. Po dlouhé zimě přišlo najednou léto, jaro jakoby nebylo. Zajeli jsme do Nymburka k Labi a krmili místní nutrie, které už jsou docela ochočené a berou si jídlo z ruky.

Potom jsme dojeli k babičce a dědovi v Třebestovicích a potom jsme ještě stihli navštívit babičku a dědu v Milčicích a popovídat i s Marťou a Ivem. Celkem nabitý den.

neděle 15. dubna 2012

The Human Body Exhibition - výstava lidských těl

The Human Body Exhibition Prague Navštívili jsme unikátní výstavu lidských těl Human Body Exhibition, která se po pěti letech vrátila do Čech. Tato výstava šokovala i nadchla zároveň návštěvníky po celém světě a podle toho, co se psalo v novinách, nebylo úplně jasné, zda jde o "lacinou senzaci", nebo spíše o netradiční vědecký projekt, jehož posláním je informovat a poučit návštěvníky o kráse a funkčnosti lidského těla. Těla pocházejí z Číny od anonymních dárců, v novinách se také spekulovalo, že mohou být od vězněných či dokonce popravených osob. Organizátoři ale tvrdí, že u všech těl bylo zkoumáno, zda nezemřeli násilnou smrtí. Údajně byly "darovány legálně prostřednictvím organizovaného vládního procesu s využitím pouze pro studijní účely na veřejných výstavách a institucích vyššího vzdělávání. Identita a věk jednotlivců jsou neznámé a až nebudou ostatky využívány ke vzdělávání, budou zpopelněny." Toliko oficiální prohlášení.
Vystavené exponáty jsou uchovány pomocí polymerové konzervace, tak zvané plastinace, při které je tekutina v lidské tkáni nahrazena silikonem. K vidění je tu detailní cesta po lidském těle přes kosterní systém, svalstvo, reprodukční orgány, dýchací orgány, krevní oběh a další části lidského těla. Dopodrobna jsme si prohlédli spletitou nervovou soustavu, mozek a další orgány, cevní soustavu, ale i vývoj plodu. Zajímavé byly zdravé plíce vedle zčernalých plic kuřáka. Přímo u nich stála velká prosklená krabice na cigarety a výzva, aby kuřáci ukončili svůj zlozvyk ihned na místě. Během cca hodiny a půl jsme si prohlédli více než 200 exponátů. V každé sekci bylo něco zajímavého, ať už exponát nebo doprovodný text.
Výstava lidských těl Praha The Human Body Exhibition Prague
Výstava se nám moc líbila a zapůsobila na nás. Organizátoři chtějí člověku ukázat jak složité i nádherné je jeho tělo, o které by se měl pečlivě starat. Stále se něčemu učit, mít bohatý sociální život, hýbat se a jíst zdravě, to je podle nich cesta ke spokojenému, dlouhému a zravému životu.

pondělí 9. dubna 2012

Hlas ČeskoSlovenska

Ahoj,
vyrazili jsme na televizní show Hlas ČeskoSlovenska, ve které působí jako koučové české a slovenské celebrity a pomáhají soutěžícím. Napadlo nás, jaké to je asi při natáčení z pohledu diváka ve studiu.
Dorazili jsme ke staré sportovní hale na Strahově a postavili se do fronty k jakési neoznačené brance, o které by nikdo neřekl, že vede do haly natož do studia. Po půl hodině čekání přišel otevřít sekuriťák a dav se navalil dovnitř, respektive na běžecký stadion, na jehož okraji je hala. Před tou jsme ještě chvíli čekali. Místo toalet tu byli toi-toiky, které bohužel sloužily i jako záchody o reklamních pauzách. Také v nich nebylo nic po setmění vidět, protože byly neosvětlené.
Nicméně studio bylo samozřejmě hezké a nablýskané. Navíc na obrazovce vypadá o dost větší, než ve skutečnosti je. Posadili jsme se do sedadel a nějakou dobu čekali. Od režie jsme vyslechli instrukce jako že je vhodné tleskat, nepoužívat mobilní telefony, nic nenatáčet, nechovat se při přenosu trapně a tak podobně. Netrvalo dlouho a objevili se moderátoři Leoš Mareš s Týnou. Z náctileté části publika (které tady byla cca polovina) na Leoše začali pokřikovat vtípky typu "Máš hezké boty" a "Kolik ti je". Leoš to bral s humorem a odpovídal jim s úsměvem. O chvilku později dorazila porota/koučové (Pepa Vojtek, Michal David, Dara Rolinsová a Rytmus) a potom už režisér začal odpočítávat a jelo se na živo.

Viděli jsme vyřazovací kolo, takže čtyři soutěžící museli zpívat, aby se udrželi v soutěži a jejich kouč se potom rozhodoval pro jednoho z nich. Velký rozdíl jsme viděli právě ve zpěvu ve studiu, kde se v hlučnějším prostředí hodně chybiček ztratí, ale zase diváci víc posuzují i celkový projev soutěžících na podiu, kteří jsou takřka na dosah ruky. Naproti tomu doma u televize je dokonalý zvuk a rychlé střihy kamery ukazují pouze to, co má být viděno a z okolní atmosféry člověk nezažije nic.

Moderátoři i koučové zvládli večer s profesionálním přehledem a my diváci jsme se docela pobavili.

Paragliding Všetaty

Štěpán: S Tondou jsme opět vyrazili mimo Prahu zkusit někde létat. Vybrali jsme si Všetaty. Je zde malý kopec a hrana mezi dvěma poli s převýšením asi 30 metrů. Ale když fouká vítr přímo proti, dá se tu hezky svahovat.

Chvíli jsme hledali, kudy se dostat na startovačku a objeli jsme kopec kolem dokola. Nakonec jsme nechali auto na jedné straně a vylezli nahoru od jihu. Na místě už jeden padáčkář byl a dal nám pár rad. Bohužel vítr foukal pouze v nárazech, a tak jsme ještě chvilku čekali. Když byly závany delší, Tonda odstartoval seshora z pole. Udělal několik zatáček, vyklesal a byl za chvíli dole. Já jsem také zkusil odstartovat z pole, ale první start se nevydařil, tak jsem se raději posunul o kousek níž, odkud už se mi podařilo odletět. Chytil jsem protivítr a chvíli se držel podél kopce, dostal jsem se dokonce nad start, ale pak už bylo po větru a já mazal dolů na přistání.

Mezitím přišlo dost dalších padáčkářů a nárazy větru zesílily. Některým se ještě podařilo trošku létat.

Pozorovali jsme několik zoufalých pokusů v silnějším větru a raději už jsme to nezkoušeli, zabalili padáky dole pod kopcem a vyrazili domů. Sice jsme nebyli dlouho ve vzduchu, ale výlet stál i tak za to.

neděle 8. dubna 2012

Paraglidingový trénink u Hodkovic

Štěpán: Vyrazili jsme s Tondou a Pepou o víkendu do Hodkovic, kde jsme všichni přesně před rokem dělali paraglidingový kurz. Po příjezdu na místo jsme se docela zasmáli. Chtěli jsme si totiž zalétat na Hodkovické hraně, ale hustě chumelilo. Pepa je ale místní a zavezl nás na jednu mírně svažitou louku, kde bývá jiné počasí, abysme si tu alespoň potrénovali zvedání křídla do vzduchu, tedy starty. Popojeli jsme několik kilometrů a kupodivu měl pravdu, vykouklo na nás sluníčko. Nějakou hodinku jsme trénovali to, co člověk přes zimu pozapomene.

Potom zesílil vítr a chumelenice nás dohnala. Rychle jsme naházeli padáky do auta a ještě si udělali fotku, jací jsme to blázni.

Počasí a tudíž i lítání nám teď ze začátku roku zatím moc nevychází, ale již brzy to určitě prolomíme, jen co doopravdy přijde jaro.