sobota 29. října 2011

Benátky - sobota

Hotel nebyl nic extra, malý pokoj by nevadil, ale bylo slyšet všechno od sousedů. Snídaně zklamala, tak jsme se šli projít na pláž, kde hezky vycházelo sluníčko.

V osm pro nás přijel autobus a vyjeli jsme na jeden z ostrovů u Benátek - Torcello. Ještě dávno před tím, než vznikly Benátky, bydlelo tu 20 tisíc lidí. Dnes jich tu žije 60 a průplavové kanály jsou zanesené. Prohlédli jsme si kostel ze 7. století a pak jsme lodí pluli na ostrov Burano.

Ten je slavný hlavně rybolovem a krásnými barevnými domečky.

Prohlédli jsme si kostel a v jedné restauraci si dali vynikající oběd - mušle sv. Jakuba, špagety, grilované ryby a krevety.

Pak jsme se přesunuli na ostrov Murano, který je známý sklářstvím. V ulicích bylo pár zajímavých skleněných výtvorů.

Protože po obědě jsme nestihli dezert, dali jsme si ještě tiramisu a kafe, obojí vynikající.

V jednom z kostelů byl veliký skleněný kříž.

Potom jsme vyrazili naposledy do Benátek, kde jsme se rozhodli projet na gondole.

Příjemná plavba, akorát občas trochu adrenalin, to když se začala 11 metrů dlouhá, ale úzká loď houpat. 45ti minutová projížďka po kanálech mezi starými paláci se nám nicméně líbila. Pak jsme se vydali uličkami najít výbornou zmrzlinu, kterou jsme měli o den dříve. V Benátkách je těžké se zorientovat, uličky se klikatí a i s mapou v ruce člověk váhá a hledá cestu.

Nakonec jsme ale našli náměstí sv. Štěpána, kde je Gelateria.

Nejdřív jsme zašli do kostela sv. Štěpána, kde jsou jeho ostatky.

Potom už na nás čekala meruňková, straciatella, amarena a fiordilatte. Byl akorát čas se vrátit do přístavu a vydat se na pevninu.

Sluníčko symbolicky zapadalo.

Poslední zastávka před tím, než jsme opustili Itálii, byla v supermarketu, kde jsme si koupili parmezán, těstoviny, citrónový likér Limoncello a nějaké to dobré vínečko domů.

pátek 28. října 2011

Benátky - pátek

Na svátky jsme se rozhodli vydat někam na výlet. Našli jsme zájezd do Benátek za rozumnou cenu, a tak jsme ve čtvrtek v sedm večer nasedli v Praze do autobusu a vyjeli na jih. Bohužel ještě v Čechách jsme zůstali v zácpě a nabrali lehké zpoždění. Noční cesta autobusem byla únavná. Řidič nám ještě večer vysvětlil jak používat "toaletku" (na toto téma vydržel povídat docela dlouho, včetně několika ucpávacích historek), jak správně sklápět sedačku a jak zatahovat záclonky a hlavně nic nerozbít. Ráno jsme dorazili do Punta Sabbioni.
Nalodili jsme se a pluli k Benátkám na Grand Canal. Průvodce nám ještě před tím v autobuse vyprávěl o historii Benátek. Domy tu stojí na dřevěných pilířích zapuštěných do pískového podloží. Na nich jsou položené základy, které jsou z kamene nenasávajícího vodu. Město, které je jedna z nejcennějších památek v Unesco, navštíví za rok 23 miliónů lidí. Je tu 118 kostelů, město propojuje 100 kanálů, nad kterými je 400 malých  mostů. Voda v kanálech se díky přílivu zvedá až o 70 centimetrů, takže někdy může dojít k zaplavení některých částí města, například náměstí sv. Marka bývá pod vodou 272 dní v roce. Po ránu byla mlha, ale tepleji než v Čechách. Už brzy ráno tu bylo dost turistů. Prošli jsme kolem vězení, ze kterého utekl Casanova.

Nalodili jsme se na další loď - jedničku, která tu slouží jako městská hromadná doprava. Plavba po hlavním kanále byla nádherná, výhled na krásné zdobené domy, lodě a mostky.

Vystoupili jsme na zastávce Ferrovia. Protože zbytek výpravy se na první loď nevešel, během čekání jsme si koupili výbornou foccaciu - zapečenou placku s mozarellou, rajčaty, rukolou a prosciutem. Potom jsme procházeli uličkami a všude bylo pořád co fotit, každé zákoutí mělo svou atmosféru.

Došli jsme na náměstí a ke kostelu sv. Pavla.

Odtud jsme pokračovali k tržnici, kde jsme měli krátký rozchod. Prodávají se tu nejrůznější mořské pochoutky, ovoce a zelenina.

Když jsme viděli krásné velké mušle sv. Jakuba, bylo nám líto, že si je nemůžeme koupit domů.

Tak jsme si koupili alespoň 2 sladké brambory :-), které se u nás těžko shání. Na rohu malého náměstí jsme si dali výtečné cappuccino a pak procházeli úzkými uličkami s luxusními obchody.

Zastavili jsme se na mostě Ponte di Rialto, který jako jeden ze tří největších mostů spojuje obě části města rozdělené hlavním kanálem. Mramorový oblouk doplňují dvě řady obchodů.

Došli jsme na náměstí sv. Marka, které je největší v Benátkách. Částečně už bylo pod vodou díky přílivu.

Italové jsou na to připravení a položili na zaplavené části vyvýšené dřevěné chodníčky. Dostali jsme rozchod a vyrazili na vyhlídkovou věž.

Nahoru se naštěstí dalo vyjet výtahem. Rozhled byl moc pěkný, akorát nad městem byl pořád ještě lehký opar.

Sjeli jsme dolů a šli si prohlédnout palác Ducale.

Uvnitř byly velké síně, vykládané zlatem a mramorem (v jedné z nich býval senát), a také vězení.

Vyšli jsme na náměstí, Romča si koupila foccaciu a začali na ni nalétávat racci. Stihla dojíst, ale jedné holce ze zájezdu ukradl velký racek kus řízku s chlebem přímo z ruky. Odpoledne jsme opět chodili uličkami a viděli další zajímavé stavby, paláce a kanály se spoustou gondol.


Zajímavá byla i nakloněná věž jednoho kostela.

Pod ní vede kanál a její základy stojí na dvou ostrovech, jeden z nich se časem trochu propadl a věž se naklonila. Nedaleko jsme si dali výtečnou zmrzlinu. Počasí se zlepšilo, vysvitlo sluníčko a bylo hezky teplo.

U Zlatého paláce se nachází malá kuriozita - metr široký dům.

Zastavili jsme se v galerii moderního umění

a došli k osmihranému kostelu Santa Maria de Salute, jehož základy jsou položeny na milionu dřevěných kůlů. Byl postaven na záchranu před epidemií moru.

K večeru jsme popojeli lodí zpátky do hlavního přístavu, odtud při západu sluníčka další lodí na pevninu a autobusem do hotelu.

Dali jsme si věci na pokoj a vyrazili ven na večeři. Našli jsme pěknou pizzerii, kde jsme se báječně najedli a strávili příjemný zbytek večera.