neděle 25. září 2011

Festival Gastronomico & Red Bull Art Of Can

Ahoj, o víkendu jsme vyrazili za kulturou. Protože bylo pěkně a teplo, šli jsme přes Letnou dolů k řece. Nahoře u metronomu byly pověšené boty.

Sešli jsme k řece a na Občanské plovárně navštívili latinsko-americko-španělský festival Gastronomico, kde jsme ochutnali netradiční pochoutky.

Výborné chorizo, paela, jihoamerické nealko nápoje, panamský třtinový rum, nepřekonatelný citrónový dort a skvělé víno.

Kromě dobrého jídla a pití jsme viděli kuchařskou show, flamenco a bubeníky.

Přešli jsme přes Čechův most a šli se podívat na výstavu Art Of Can, kterou pořádá Red Bull. Jsou na ní vítězné výtvory z plechovek od všech možných autorů. Představivosti nebyly kladeny meze a některé exponáty byly opravdu zajímavé.

Na závěr jsme se v Pařížské ulici nachomýtli k probíhající módní přehlídce.

neděle 18. září 2011

Paragliding Itálie - 3. den (Bassano del Grappa)

Po snídani nás čekalo poslední lítání. Vyjeli jsme opět na kopec se západním startem. Slabý vítr vyžadoval čelní start. Někteří zase nohama trefovali stromky pod startovačkou, všechno je to o tom, jak rychle se kdo dovede rozběhnout. Kdo není líný, odstartuje rychle a hladce. Odstartoval jsem v pořádku, údolí bylo ještě nevyhřáté, a tak jsem stejně jako ostatní letěl směrem k přistání. Před startem jsme se všichni dohodli, že budeme přistávat zhruba uprostřed, kde byla položená papírová krabice od piv. Podařilo se mi dosednout 5 metrů od ní, takže úspěch.

Vyjeli jsme opět nahoru a ještě vzali jednoho místního paraglidistu s sebou. Vyfotil jsem Tondův ukázkový start,

sám jsem odstartoval jako předposlední, motal se chvíli kolem hrany, ale ani před polednem to ještě moc nenosilo, nad údolím byl opar, sluníčko skrz něj tolik neprohřálo svahy.

Točil jsem několik slabších stoupáků, ale když jsem viděl, že jsem pořád v úrovni startu, vydal jsem se přes rokli přeskočit na druhý kopec. Tam už mě některá osvědčená místa vynesla výš, ale po asi půl hodině jsem vletěl do jednoho klesáku a raději se vydal na přistání. Přistávali jsme všichni podobně a bavili se tím, jak se komu podařilo přistát blízko nebo daleko od krabice. Radce, která letěla za mnou se podařilo mě vyfotit, bohužel jsem byl delší o 15 metrů (viz foto).

Naší minisoutěž kupodivu vyhrál Pavel, pilot s méně zkušenostmi, o to víc mohl být na sebe pyšný. Ještě jednou jsme si vyjeli na Grappu, už se mi ani nechtělo lítat, ale překecali mě, letěli jsme jenom tři a nakonec z toho byl pěkný podvečerní let cca půl hodinový. Odstartoval jsem trochu zbrkle, po dvou dnech na křížový start, ale jenom jsem musel trochu zkorigovat směr běhu a už jsem byl ve vzduchu. Překvapivě byly nad kopcem veliké stoupáky. Brzy jsem byl hodně vysoko, až jsem se té výšky zalekl a vydal se nad údolí. To se ale proměnilo v jeden velký stoupák, za chvíli jsem byl ještě výš (odhadem tak 1400) a začal přemýšlet jak dolů. Stáhl jsem uši padáku dolů (tím se zmenší plocha padáku a také se výrazně urychlí opadání) a ještě jsem šlápnul do speed systému (zrychlí padák a zvýší opadání). Vydržel jsem to takhle asi 10 minut, pak už mě bolely ruce a ještě ke všemu jsem se posunul jen o málo níž. V úvahu připadal ještě B-stall (podélné zlomení padáku a rychlý sestup), ale na to už mě bolely ruce, je to manévr, který vyžaduje trochu síly. Zkusil jsem tedy 4. variantu - spirálu - navíc svojí historicky první. Začal jsem zatáčet doprava a postupně stahoval řídičku níž a níž. Padák se zakousl do ostré zatáčky a začal jsem rotovat dolů. Když už začala být odstředivá síla nepříjemná, postupně jsem vyrovnal řízení. Spirála se mi asi bůhvíjak skvělá nepovedla, zkušenější piloti dělají mnohem ostřejší, ale pomohl jsem si o dost metrů níž. Zkusil jsem si ještě jednu na levou stranu a pak už jsem se postupně rovnal na přistání.

Radka přistála těsně přede mnou a Tonda chvíli po mě. Dojeli jsme k prameni s vodou, kde jsme si nechali chladit piva, bohužel jsme zjistili, že nám je Italové ukradli, kolem se válely jen 2 prázdné plechovky. Zamířili jsme tedy do kempu na krátkou zastávku a pak se jelo na večerní slet. Ten už jsem vynechal a dal si siestu, skvělého lítání bylo za 3 dny až až. Zase jsem se toho hodně naučil a hodně se zdokonalil. Bohužel tím sezóna končí, ale už se těším až se dostanu někam na kopec, třeba i v zimě, když to půjde.

Paragliding Itálie - 2. den (Bassano del Grappa)

Ráno jsme vyjeli na vedlejší kopec, kde je start směrem na východ. Po ránu to vypadalo jenom na slet.

Startoval jsem po předu jako poslední a kupodivu jsem se ve vzduchu udržel nejdéle.

Podařilo se mi totiž přeskočit na kopec nad kempem, kde jsme létali předchozí den.

Svahoval jsem a našel pár stoupáků. Nechtělo se mi ale dlouho létat, neměl jsem ideálně seřízenou sedačku a hodně mě to v termice kvedlalo, raději jsem zamířil na přistání.

To se mi před zraky všech ostatních příliš nepovedlo, nevyšel mi rozpočet a nalétával jsem na louku v dost velké výšce. Na konci jsem musel zatočit a přistát po větru, takže raději na zadek, na nohy by to bylo dost rychlé a mohl bych si dát kotrmelec ("hodit tygra"). Sbalil jsem padák, Vojta mě pochválil za létání a zároveň mi vynadal za přistání a jelo se znovu na Grappu, kde jsme tentokrát startovali na nižším místě (702 metrů). Čelní start se mi hezky povedl (někteří měli problémy), sedačka mi tentokrát dobře seděla, takže jsem si hezky asi 45 minut zalétal.

Ke konci jsem se vydal nad údolí, abych zkusil létání mimo kopce, ale tak nějak jsem počítal, že bez variometru (ukazuje výšku a jestli člověk stoupá či klesá) to moc nepůjde, protože nad údolím bývají někdy slabší stoupání, které přístroj lépe odhalí. Nešlo to, za chvíli jsem byl nad přistáním, které se mi tentokrát povedlo o něco líp. Počkali jsme až přistanou všichni a jeli se najíst do kempu. Pak jsme se vrátili na přistávačku a pozorovali Vojtu a Standu jak krouží nad kopcem. Ještě před večerem jsme vyrazili na nejvyšší start, dát si alespoň hezky klidný večerní slet. Dojeli jsme nahoru (1550m), tam ale foukal dost silný západní vítr, takže obtížný start a těžký let proti větru, kdy člověk hodně klesá a neletí moc dopředu. Standa, zkušený pilot, chvíli cvičil s padákem okolo svahu a pak se jako jediný vydal do údolí.

Ještě jeden z nás zkusil odstartovat, ale padák ho táhl chvíli po zemi a při druhém pokusu si ještě k tomu podvrtnul kotník.

Raději jsme to zabalili a jeli dolů. Dojeli jsme na západní startovačku o dost níž (975), kde bylo naopak skoro bezvětří, takže nás zase čekal čelní start a pořádný rozběh. Bez potíží jsem se vznesl a užíval si klidného vzduchu ("laminárka") nad údolím. Anakis sebou skoro ani necuknul, měl jsem dost času fotit i kochat se výhledem.

Přistál jsem hladce, počkali jsme až doletí všichni a vyrazili na nákupy jídla na večerní grilovačku.

Paragliding Itálie - 1. den (Bassano del Grappa)

Štěpánovy zápisky z létání: Vydal jsem se na další výlet za paraglidingem. Parta padáčkářů vyrazila jako obvykle z Černého mostu. Bohužel hned na začátku cesty jsem zjistil, že pro mě není v autě helma. Při první zastávce v Plzni v Tesku už jsem se koukal po cyklistických helmách, Vojta (instruktor) naštěstí zjistil, že jedna taková je v autě, takže jsem ušetřil 4 stovky. Na parádu nic moc, ale bezpečnost nade vše. Kolem osmé ráno jsme dorazili do kempu pod kopcem Grappa v Itálii. Prohlédli jsme si příjemně velkou přistávačku a Vojta nám ukázal odkud budeme startovat.

Postavili jsme stany a dali jsme si snídani.

Vyndali jsme padáky a zkontrolovali a seřídili sedačky. Objevil jsem v autě normální helmu, na kterou jsem zvyklý, takže pohoda. Po půl desáté jsme vyrazili na kopec. Startovačka byla ve výšce 829 metrů nad údolím, přistání ve 185, takže slušné převýšení.

Od Berryho jsem měl tentokrát půjčený padák Anakis (zeleno červený s bílým S uprostřed). Oproti školnímu Fidesovi je čilejší a citlivější ve vzduchu, je potřeba ho trochu aktivněji řídit, ale je stále hodně bezpečný. Byl jsem zvědavý jak mi to půjde, protože uvažuju o koupi právě tohoto typu. Na nic jsem moc nečekal, navíc Vojta nás méně zkušené popoháněl ať jdeme první, dokud budou klidné podmínky, že si dáme alespoň slet. Místo sletu se ale pro mě nakonec vyklubaly 4 hodiny 10 minut ve vzduchu, takže můj osobní rekord, takovou dobu jsem ani za celý kurz ve Slovinsku neodlétal. Start se mi hezky podařil, usadil jsem se pohodlně v sedačce a zatočil podél kopce doleva.

Dost dlouho jsem létal jenom podél hrany, ale s přibývajícím časem se údolí prohřálo a objevila se místa, kde to "nosilo". Vždy jsem si pomohl o nějaký ten metr výš a zanedlouho jsem byl výš než je start.

Potom jsem pro změnu zase vyklesal a už jsem si říkal "jestli klesnu až k támhleté túji, vezmu to radši už na přistání". Ale stoupáky začaly být silnější a najednou jsme byli já i Tonda (oba studenti prvního letošního jarního kurzu a tím pádem méně zkušení piloti) nad ostatními a posunovali jsme se po hřebenu hory vzhůru.

Pode mnou občas na pastvinách zacinkaly zvoncem krávy, sem tam jsem vytáhl foťák (uchycený samozřejmě na tkaničce) a udělal pár fotek a několik videí.

Pak jsem se raději věnoval řízení. Anakis je opravdu citlivější, ale oproti Fidesovi se hezky čile zakousne do zatáčky a reaguje bez zpoždění, navíc mi přišlo, že neklesá tak rychle. Ani jsem nevnímal čas a pořád se mi dařilo na různých místech kopce. Potom jsem zalétl do boční rokle, což byla veliká chyba. Rychle jsem klesal a hodně pomalu letěl zpátky k údolí v protivětru. Podařilo se mi obletět roh s krátkým použitím speed systému a ještě jsem chvíli koketoval s myšlenkou, že bych se zkusil propracovat po svahu výš, ale po první obrátce, která mi přidala jen pár metrů jsem to vzdal a vyrazil na přistání. Trochu jsem tvrdě škobrtnul, protože jsem měl celé zdřevěnělé nohy, ale zpomalil jsem a už v klidu zastavil a shodil padák za sebou na zem.

Super lítání, ale měl jsem toho pro ten den dost, ozvala se taky žízeň a hlad, které adrenalin do té doby potlačil. Ostatní letěli za den několikrát kratší lety, vyjel jsem s nimi znovu nahoru, ale už jsem se jenom kochal a odpočíval. Tonda a Standa byli stále ještě ve vzduchu, ale cestou jsme viděli Tondu jak jde na přistání po úctyhodných pěti hodinách. Vyfotil jsem poslední slety a jelo se do kempu na večeři a na vínko do blízké restaurace.