neděle 28. srpna 2011

Projížďka v BVP

Ahoj, o víkendu jsme vyrazili do Přelouče, kde jsme si zaplatili projížďku v BVP - bojovém vozidle pěchoty. V areálu jsme si nejdříve prohlédli zbraně a vojenskou techniku.

Potom už nás čekalo patnáct minut na korbě 14ti tunového mazlíka.

Jenom pro zajímavost - šestiválcový motor má výkon 221 kW a spotřeba dosahuje 100 - 120 litrů na 100 km. Stáli jsme vzadu na pravé straně v otevřených poklopech. Bohužel přímo před námi byla mřížka výfuku, takže jsme se docela nadýchali kouře.

Řidič projížděl po prašném okruhu dokola, občas vyjel na náspy, kde jsme se pěkně nakláněli. Na závěr to rozjel celkem rychle, takže jsme se nahoře museli pevně držet a uhýbat větvím u cesty. Dole bysme sedět nechtěli, bylo tam dost málo prostoru a s největší pravděpodobností by se nám udělalo blbě.

Pak jsme vyrazili do Milčic na oslavu narozenin táty, kde jsme strávili příjemný zbytek večera s dobrým papáním a bumbáním.

neděle 21. srpna 2011

Norsko - 9. den

Ráno jsme vyrazili zpátky na jih přes Oslo. Cestou jsme opět projížděli kolem ostrova Utoya. Na břehu tohoto smutného místa byly květiny.

V Oslo jsme se zastavili v muzeu vikingských lodí na poloostrově Bygdoj. Některé z nich byly postavené v letech 815 - 890 (pohřební loď Gokstad, Oseberg, ve které byla pohřbena královna a loď Tune) později byly nalezeny v bahně a vyzvednuty v 19. století.

Vikingské lodě byly výborně postavené pro dlouhé plavby, podnikaly hodně výprav po severní hemisféře. Bylo také běžné pohřbívat mrtvé v lodích, spolu se šperky, zbraněmi, koňmi a psy. Podívali jsme se ještě do muzea polárních výprav. Přímo uprostřed muzea je původní loď Fram, kterou postavil Fridtjof Nansen.

Loď byla postavena tak, aby vydržela extrémní tlak ledu a aby měla dost místa na zásoby a uhlí. Nansen s ní vyplul v roce 1893 a driftoval spolu s ledem, ve kterém Fram uvízla, směrem k severnímu pólu. K tomu se ale nedostala, takže Nansen se ho pokusil dobýt na lyžích a se psími spřeženími. To se jim bohužel nepodařilo. Později se na té samé lodi vydal k severnímu pólu Roald Amundsen. Když zjistil, že už byl těsně před ním dobyt Američany Cookem a Pearym, změnil plán a vydal se v roce 1910 k jižnímu pólu. Stejný plán ale měl Angličan Robert F. Scott. Oba dopluli ke břehům Antarktidy a vydali se přes led směrem k pólu. Amundsen a jeho muži dorazili k pólu 14. prosince 1911, strávili zde 3 dny. Nechali tam stan a norskou vlajku. Scott vyrazil bez psů, s poníky, kteří všichni cestou uhynuli. K jižnímu pólu dorazili 12. ledna 1912, pouhých 29 dní po Amundsenovi. Zklamaní a zničení se otočili na cestu zpátky. Ve sněžné bouři, s nedostatkem jídla a při extrémních teplotách většina výpravy zahynula. Scott a poslední dva muži umřeli ve stanech pouhých 18 kilometrů od místa, kde zanechali zásoby na cestu zpátky. Prošli jsme si ochozy muzea, zaujati tímto dramatickým příběhem a také zápisky z deníku Amundsena. Pak jsme vlezli na palubu lodi Fram

a prošli i její podpalubí, kde jsou malinké kajuty, strojovna, jídelna a kuchyňka.

Nejsme zrovna muzejní typy, ale tohle muzeum nás opravdu zaujalo. Venku před muzeem jsme si ještě prohlédli loď Gjoa, na které se Amundsen poprvé neúspěšně pokusil doplout k severnímu pólu.

Po prohlídce jsme vyjeli autobusem domů, čekala nás opět dlouhá cesta a trajekt z Trelleborgu do Německa. Tam nás zastavili na chvíli celníci, ale všechno bylo v pořádku.

sobota 20. srpna 2011

Norsko - 8. den

Ráno jsme vyjeli do národního parku Rondane, kde nás čekal výstup na vrchol Rondslottet, 2178 metrů vysoký, od parkoviště až na vrchol nás čekalo převýšení okolo 1300 metrů.

Počasí vypadalo dobře, svítilo sluníčko, akorát byla zima, teplota po ránu byla nad nulou. Když jsme vyjeli na parkoviště na náhorní plošině, bylo 6 stupňů.

Nejdřív jsme šli 6 km od závory po cestě až k horské chatě.

Tato vzdálenost se dala zkrátit půjčením kola, ale za 100 NOK (315 CZK) jednosměrně se nám nechtělo platit. Od chaty u jezera začínal výstup do horského sedla.

V něm se nám začalo kazit počasí a dokonce sněžilo, navíc celou dobu foukal ostrý protivítr, který ztěžoval stoupání. Vylezli jsme na hřeben, odkud byl pěkný výhled na druhou stranu hor, počasí se zlepšilo, přestalo sněžit.

Pak jsme šli dále prudkým stoupáním. Štěpánovi nebylo dobře, a tak Romča vylezla na první vrchol sama s ostatními.

Sešli jsme se zase dole v sedle, kde jsme se trochu najedli. Seděli jsme na kamenech, koukali do údolí a zahlédli lumíka, kteří tu žijí a občas se i přemnoží. Podařilo se nám ho vyfotit a o kousek dál dalšího.

Pak jsme sestoupili zpátky k chatě, zašli k jezeru a šli zpátky k autobusu, kde už na nás po osmihodinové túře čekala večeře. Po ní jsme vyrazili na jih směrem k Lilehammeru. Prohlédli jsme si krátce město, které kdysi pořádalo 17. zimní olympijské hry.

Do kempu jsme dorazili hodně pozdě.