sobota 30. července 2011

Narozeninová party

Ahoj, Romča i její kolegyně Evička měly narozeniny. Evička uspořádala oslavu u prarodičů na zahradě v Lysé nad Labem. Na party byl vstup povolen pouze v červeném nebo růžovém oblečení. S barvami to všem úplně nevyšlo, ale snaha byla. Dokonce i některé dárečky byly červené. Jedlo se, pilo, a nakonec i tancovalo na nedaleké vesnické diskotéce. Akorát společnou fotku nám pokazil chlapík s nápisem "apokalyptický jezdec" na tričku :-).

čtvrtek 21. července 2011

Turecko 4. den

Ráno jsme vstávali brzo po páté a autobusem jeli na výlet. Celé dopoledne jsme strávili v autobusu, až před polednem jsme se zastavili u skalní hrobky.

Průvodce nás varoval před horkem (45 stupňů), škorpiony a hady, ale naštěstí jsme žádného neviděli.

Potom jsme sjeli dolů k moři, kde jsme chvíli čekali na loď, která nás dovezla k zatopenému městu Kekova.

Tam, kde kdysi byly vrcholky kopců, jsou dnes ostrůvky a pod vodou i těsně nad ní jsou vidět zbytky zdí.

Pokračovali jsme ke kostelu sv. Nikolase z 8. století. Přes něj je postavená střecha, aby památka vydržela.

Poslední zastávka byla v městečku Myra, kde je antické divadlo, ale hlavně skalní hrobky z 1. století př. n. l.

Potom už nás jen čekala večeře, ale až po 4 hodinách zběsilé jízdy autobusem.

Doprava v Turecku nám hodně připomněla Asii (vlastně tato hlavní část Turecka je Asie). Červená vždy neznamená, že je třeba zastavit a pruhy na silnicích jsou nejspíš dobré pouze k rozeznání protisměru. Pásy nikdo nepoužívá. Na hotelu jsme se večer sbalili, těch pět dní i s cestou nám přišlo akorát - viděli jsme co jsme chtěli.

Památky jsou tu úplně všude, ale narozdíl od Evropy mnohem starší. Kromě horka, s kterým se stejně nedá nic dělat, se nám tu líbilo.

Turecko 3. den

Po náročném pondělním výletu jsme se rozhodli dát si den volna a podívat se po památkách Side. Vstali jsme trochu déle a vyrazili do centra městečka. Přestože bylo 9 ráno, venku už bylo pěkné horko.

Došli jsme k antickému divadlu, obešli ho a prohlédli si zbytky chrámu kousek od moře.

Pokračovali jsme uličkami podél pobřeží, až se před námi objevil Apolónův chrám, respektive to, co se z něj dochovalo. I těch pár mramorových sloupů a zdobení nad nimi působí impozantně. Nějaké místní modelky se tu zrovna fotily.

Popošli jsme dál do přístavu a podél moře se vraceli k hotelu.

Tolik z nás lilo, že jsme okamžitě museli jít do hotelového pool baru doplnit tekutiny (pivo Efes a tonic - pochopitelně ne dohromady :-). Po obědě jsme si zarezervovali celodenní výlet na další den a procházeli jsme se uličkami po nákupech. V jednom marketu nás zaujaly typické turecké sladkosti, jako je turecký med, baklava a další. Jen nás udivilo, že byly v regálu hned nad krmivem pro kočky. Odpoledne jsme vyrazili k moři. Potkali jsme tam chlapíka z hotelu, který nás napotřetí přemluvil k masáži. Tradiční turecká - Hamam a za rozumnou cenu pro oba. Trvala 90 minut. Nejdřív jsme si lehli na nahřátý bílý mramor, tak trochu sauna. Potom jsme byli poléváni vodou, a pak byl peeling, a pak zase polévání vodou, mezitím masáže. Potom na nás dali pěnu. Bublinky působily relaxačně. Na závěr jsme ještě absolvovali celotělovou masáž a pleťovou masku. Moc fajn a za dobré peníze, tím pádem Štěpánovi ani moc nevadilo, že ho masíroval velký chlupatý Turek :-). Vyhládlo nám a u večeře jsme si pochutnali (hovězí stroganov, rýžové nudle a překvapivě dobrý celer v rajčatové omáčce). Po návratu na pokoj vypadával proud v celém hotelu asi hodinu. Někdo tvrdošíjně nahazoval pojistky, ale příčinu to nevyřešilo. V půl desáté jsme se šli podívat na magic show, která byla u hotelového bazénu. Nejdřív vystoupila hula hop tanečnice s kruhy. Potom přišel naprosto trapný šašek, který doslova otravoval lidi, neuměl bavit a pořád tahal někoho z publika (bylo vidět, že přítomný fotograf bude později chtít peníze za společné fotky). Na závěr vystoupil kouzelník s více či méně zdařilými triky.

Turecko 2. den

Ráno jsme vstávali v 5:30, protože nás čekal dlouhý celodenní výlet. V 5:45 nám už volali z recepce, že na nás čeká auto před hotelem. Pospíšili jsme si a nasedli do mikrobusu. Zastavili jsme se na dalších hotelech a auto se postupně plnilo. Naše mezinárodní složení se vydalo směrem na severozápad, do 300 kilometrů vzdáleného Pamukkale. Cestou skrz pohoří Taurus jsme několikrát zastavovali.

Nejdřív na snídani, kde jsme si dali nepříliš chutné plněné těsto se sýrem. Později jsme se zastavili na obědě, který byl bufetovou formou ve velké jídelně. Oproti našemu hotelu, kde je jídlo vynikající, tady nám moc nechutnalo a ještě jsme dost zaplatili. Po poledni jsme dorazili do Pamukkale. Za městem je horský hřeben přerušený náhorní plošinou a těsně pod ní vyvěrají horké prameny, jejichž voda kaskádovitě stéká po svahu kopce. Díky vysokému obsahu vápence vypadá celý svah jako zasněžený.

Člověk si připadá paradoxně, protože teplota okolí dosahuje okolo 50 stupňů v létě. U dolní brány jsme se museli vyzout a pokračovali podél jezírek vzhůru, pod nohama nám stále tekla voda a trochu chladila.

Neuvěřitelné místo, bezkonkurenčně nejhezčí prameny, které jsme kdy viděli.

Koneckonců celá oblast je zapsaná v seznamu památek Unesco.

Na náhorní plošině nad prameny se rozkládá historická oblast, pozůstatky starověkých lázní Hierapolis z dob Římské říše. Chodily sem tisíce lidí, protože prameny obsahují minerály a mají léčivou moc. Když jsme vylezli nahoru, prohlédli jsme si zbytky města a lázní,

Kleopatřino jezírko, kde se dá za drahé peníze vykoupat a vejde se tam málo lidí,

divadlo,

brány, veřejné latríny,

zbytky chrámů a velkou Nekropolis - pohřebiště na kraji města.

K autu jsme se vraceli opět přes sněhobílá kaskádovitá jezírka. Horko bylo únavné, ale jinak opravdu úžasné místo, které se vyplatí navštívit. Nasedli jsme do auta a cestou do Side jsme se ještě zastavili v továrně na onyx, kde jsme se nenechali přemluvit k nákupu, a také měli malou zastávkou na večeři. Ta celkem ušla. Klasické turecké jídlo - pilaf, rýže, pečený lilek a různé studené saláty. Do hotelu jsme se dostali až někdy kolem půl jedenácté.