středa 30. června 2010

Hua Hin

Po probuzení nás čekala další dlouhá cesta autobusem směrem na sever. V osm ráno jsme stáli před kanceláří dopravce. Tam nás naložili opět do songthaewu, jak se tady říká autům, která mají vzadu dvě lavičky na sezení a stříšku. Dojeli jsme na jiné místo ve městě, kde nás za chvíli naložil dálkový autobus. Přestože nám bylo řečeno, že cesta bude trvat 4 hodiny, protáhla se na 6. Prvních sto kilometrů jel řidič asi padesátkou a nabíral lidi u silnice, zbytek cesty jel zase jako blázen. Vysadil nás někde na předměstí a do centra nás dovezl minibus.
Hned vedle jsme se ubytovali v pěkném a levném hotýlku, recepční nám navíc dal lepší pokoj hned u výtahu za stejnou cenu, když si všimnul, jak Romča pajdá.
Vyrazili jsme objevovat město. Nejdřív jsme ochutnali další pochoutky místní kuchyně a kousek za rohem bylo nádraží, o kterém jsme se dočetli, že je jedno z nejhezčích v Thajsku.


Odtud jsme si vzali taxíka, který nás zavezl ke Khao Takiab, což je skalnatý kopec u moře. Na jeho úpatí stojí velká socha Buddhy a je tu výhled na celou zátoku - Hua Hin Bay.

Opodál je rozsáhlý čínský chrám s mnoha sochami a ležícím Buddhou.


Museli jsme se tam ale vyškrábat po dlouhém schodišti, což byl pro kulhající Romču obzvlášť velký oříšek. Ale rozhodně to stálo za to.
Pak už jsme se vrátili do hotelu a později vyrazili na noční tržiště. Procházeli jsme se mezi spoustou stánků s nejrůznějšími věcmi. Koupili jsme Štěpanovi nějaká trička a trenýrky skoro zadarmo, ale smlouvali jsme stejně. U dalšího stánku jsme si dali čerstvé nakrájené mango. Nedaleko byl originální pouliční minibar, žízeň je v horku vždycky, a tak jsme si dali pivo a nealko koktejl (Romča ještě dobírá antibiotika). Přímo na baru byly názvy koktejlů, v jednom byl vtipný překlep.

Pokračovali jsme skrz tržiště a došli k restauracím prodávající převážně čerstvé plody moře. Někde měli ukázkové porce na maso vystavené venku. Cestou zpátky na hotel jsme si opět koupili mango a ještě papáju.

Chumphon

Ráno jsme nasedli na katamarán a plavili se 67 kilometrů na pevninu do města Chumphon. Katamarán byl mnohem pohodlnější a rychlejší než předchozí lodě. A jenom o maličko dražší. V přístavu jsme prošli přes dlouhé vratké molo a autobus nás dovezl do centra městečka.
Popošli jsme jen kousek a našli si levný guest house. Pokoj vypadal trochu jako kobka, ale byl čistý. Dali jsme si oběd v místní restauraci a vyrazili jsme se podívat na jeden chrám.
Vedle byla škola a kolem běhalo spoustu dětí, hlavně malí mniši. Byli jsme pro ně atrakcí.
Vrátili jsme se zpátky, cestou vyfotili mimo jiné jednu kuchyňku na ulici a na plakátu královského člena rodiny (nejspíš). Podobných plakátů v pozlacených rámech je na ulicích spousta. Štěpán k večeři ochutnal další místní pivní specialitu.

Večer jsme surfovali na internetu a publikovali příspěvky na blog. Před spaním jsme dobrou půlhodinu vybíjeli komáry v pokoji.

úterý 29. června 2010

Koh Tao - 2. den

Rozhodli jsme se, že nebudeme sedět na pokoji a zaplatili jsme si túru lodí kolem ostrova. Zastavovali jsme v zátokách, ostatní účastníci šnorchlovali, my jsme bohužel jen seděli na lodi a koukali. Krmili jsme rybičky sušenkami, voda byla hezky průhledná.
Později jsme dostali k obědu něco na způsob rizota a zanedlouho jsme připluli k malému ostrůvku Nang Yuan, kde jsme chvíli relaxovali. Je propojený pískem s dvěma dalšími ostrůvky.
Na jednom z nich je výstup na vyhlídku, který jsme si tentokrát museli nechali ujít. V místním baru jsme si dali melounový džus a kokosový shake, který byl servírovaný v kokosu. Opravdová lahůdka.
Odpoledne jsme se nalodili a dopluli zpátky do přístavu.

Koh Tao - 1. den

Řekli jsme si, že nemá cenu zůstat na jednom místě, a tak jsme pokračovali na sever na ostrov Koh Tao. Romča pajdala a Štěpán měl ruku v pásce, byl na nás docela srandovní pohled. Plavba trvala hodinu a půl a naštěstí jsme si tentokrát mohli sednout uvnitř lodi. Po příjezdu jsme si našli ubytování blízko přístavu.

Majitelka bungalovu nám hodně pomohla, zavezla nás na večeři a ještě Romče sehnala berle. Také nám nabízela, že pro nás přijede a nakoupí nám. Večer jsme si vyměňovali obvazy, dost bolestivá procedura.

Koh Phangan - 2. den

Hned ráno jsme vyrazili do nemocnice. Romče vyčistili a znovu zavázali koleno. Doporučili, aby chodila na převaz každý den. Štěpánovi vyčistili loket a zrentgenovali rameno. Kloub byl v pořádku, doktorka řekla, že jde o svalové zranění. Zaplatili jsme hodně peněz a dojeli zpátky do bungalovu. Zbytek dne jsme polehávali, odpočívali a jedli. Cestou na jídlo jsme viděli veliké saranče (větší než dlaň) a západ sluníčka při večeři. Dali jsme si King prawns (velké krevetky) a alespoň něco jsme si ten den užili. Na Full Moon Party jsme pochopitelně nešli. V noci nakonec pršelo, takže nám to bylo o něco méně líto.

neděle 27. června 2010

Koh Phangan - 1. den

Ráno jsme vyrazili lodí na další ostrov Koh Phangan. Pravidelně se tu konají při úplňku party na pláži. Jezdí sem tisíce lidí a my jsme chtěli být také u toho.

Neměli jsme zajištěné žádné ubytování, od mola jsme se nechali zavézt taxíkem na opačnou stranu ostrova, než bylo místo konání party. Řidič nás vysadil na pláži Haad Yao, kde jsme si hned našli pěkný bungalov za dobrou cenu.

Přímo u pláže byla restaurace a bazén. Po obědě jsme se rozhodli, že si půjčíme scooter a projedeme se po okolí. Navíc je to nejlevnější způsob dopravy.

Dojeli jsme k pláži na severu, kde se dá přejít suchou nohou na malý ostrůvek.

Potom jsme viděli několik chrámů a zajeli jsme k vodopádu, který byl ale vyschlý.


Vylezli jsme alespoň na kopec nad ním a užili si pěkného výhledu na krajinu s palmami a mořem.

Potom jsme zajeli ještě k jednomu vodopádu, také vyschlému. Když jsme vyjížděli na hlavní silnici, splašil se nám scooter a u krajnice jsme se rozplácli. Romča si ošklivě rozedřela koleno. Štěpán se také odřel a navíc si udělal něco s ramenem, na které spadnul. Lidé z blízkého baru nám pomohli a dali nám vodu na umytí odřenin. Ukázali nám cestu k blízké lékárně, kde nám vše vyčistili a zavázali. Zbytek cesty jsme jeli pomalu a vystrašeně domů. Dali jsme si večeři a šli brzo spát, protože nás všechno bolelo. V noci jsme toho moc nenaspali, Štěpán nemohl hýbat s rukou a Romču bolelo koleno.