úterý 23. března 2010

Velká bouřka

Ahoj,
v pondělí jsme si domluvili sraz s kamarády ve městě v hotelu Brass Monkey, kde mají čepované pivo. Cestou do centra přišla velká bouřka, obloha se nejdříve hodně tmavě zatáhla a pak to šlo ráz na ráz. Prudký déšť a potom velké kroupy.
V hospodě jsme čekali na známé, kteří se kvůli počasí zdrželi. Velká průtrž pokračovala a za chvíli se před hotelem udělal menší bazének.
Mezitím venku vylezli všichni švábi a začali utíkat před vodou na stěny hotelu a na sloupy. Prošli jsme skrz hotel do bottle shopu (prodejny alkoholu), koukali jsme se po nějakém dobrém vínu, když znenadání začala padat voda skrz klimatizaci uprostřed obchodu. Personál nás zanedlouho vyzval k odchodu, s tím, že celý hotel zavírá z bezpečnostních důvodů.
Mezitím dorazili naši známí a chtěli jsme se přesunout do hospody o dvě ulice dál, ale když jsme tam došli, měli také zavřeno. Zaměstnanci vymetali vodu košťaty ven.
Nakonec jsme zapadli do italské restaurace, kde vařili už jenom těstoviny (gril a další věci kvůli bouřce nešly). Dali jsme si jídlo, popovídali a Fabien nás pak hodil autem domů a dobře udělal, protože vlaky nejezdily. Když jsme přijeli k domečku, všude byla tma, ani na ulicích nesvítily světla. Poseděli jsme u sousedů při svíčkách a šli spát.
Elektřina začala fungovat až druhý den kolem poledne a měli jsme štěstí, že nám vydržely věci (mořské příšerky a maso) v mrazáku u sousedů, kam jsme je večer přendali.
Romča po příchodu do školy zjistila, že se výuka nekoná, nešla tu ani elektřina. Tak jsme místo školy jeli nakupovat, ale spousta obchodu byla kvůli bouřce zavřená.
Ve zprávách jsme se později dozvěděli, že místy padaly kroupy velké jako golfové míčky. Proděravěly spoustu střech a poničily auta. Vítr dosahoval rychlosti 120 km/h, některé ulice byly zaplavené nebo zanešené bahnem. Poslední velká bouřka ve městě byla v roce 94.

pondělí 22. března 2010

Plavba na plachetní lodi

Ahoj,
poslední tři měsíce bylo mimořádně hezky, ale i horko. Teploty se dostaly až na 46 stupňů a dolar na 17 korun. Celkem velký rozdíl - když jsme přiletěli do Austrálie, tak byl na dvanácti korunách.
Hezké počasí jsmě měli i tuto neděli, kdy nás a další známé pozval kamarád na plavbu plachetnicí z přístavu Hillarys. Loď dlouhá 39 stop (12 metrů) se jmenovala Wind Dancer. Její kapitán Tony a jeho pomocník Denis nás vzali na otevřené moře. Cestou z přístavu řídila Romča, to jsme ještě použili motor, ale na otevřeném moři jsme rozvinuli plachtu.

Všichni jsme si vyzkoušeli, jak se ovládá kormidlo a jak máme být natočení k větru. Řízení je docela citlivá záležitost a plachetnice se někdy ve větru hodně naklání. Plavili jsme se rychlostí něco kolem 15 uzlů (27,7 km/h).

Přestože to tak nevypadá, dole je docela prostorná kajuta s kuchyňským koutem, ledničkou a splachovacím záchodem.

Užívali jsme si hezkého počasí, popíjeli pivko a povídali o všem možném.

Po návratu do přístavu jsme se rozhodli ještě zajít na večeři do mexické restaurace Zapatas.

středa 10. března 2010

AC/DC koncert

Ahoj,
v pondělí večer jsme šli na koncert kapely AC/DC. Tihle australští rockeři hrají už pěkných pár desítek let (skupina byla založena v roce 1973) a patří k nejlepším rock'n'rollovým kapelám na světě.
Lístky jsme koupili už minulý rok a byly vyprodané za 7 minut. Měli jsme štěstí a dostali dvě místa na sezení na bok stadionu Subiaco Oval. Nakonec nám vůbec nevadilo, že jsme nebyli přímo před pódiem, koncert byl dobře nazvučený a na velkých obrazovkách jsme viděli všechno dění.
V 5.30 jsme byli na stadionu, dali si drink a poslouchali předkapely Wolfmother a Calling All Cars. Kolem deváté konečně začali hrát AC/DC. Spousta lidí si koupilo malé červené růžky, které blikaly po celém stadionu.
Tahle kapela má neuvěřitelnou energii, celý koncert byl fantastický zážitek s několika překvapeními - lokomotiva za pódiem, velká nafukovací panna, obří zvon, dlouhé kytarové sólo Anguse Younga a holky ukazovaly prsa na kameru, když zamířila do publika :-).
Na konci byl ohňostroj a společně s kapelou jsme si zazpívali písničku Highway To Hell.

neděle 7. března 2010

Surfing

Ahoj,
čas v Austrálii nám rychle ubíhá a ještě než skončí léto a my budeme muset odjet, nemohli jsme si nechat ujít příležitost zkusit surfování. Zaplatili jsme si lekci asi 60 km od Perthu na pláži Secret Harbour. Společně s Petrem a spolubydlícími Annou a Deanem jsme v neděli v poledne dorazili na parkoviště u moře, kde jsme si půjčili prkna a neopreny a hurá do vody.
Nejdříve jsme si na suchu vyzkoušeli jak se na prkně má člověk pohybovat a pak už jsme ve vodě čekali na příhodné vlny.
Náramně jsme si to užili, i když nám to moc nešlo. Nakonec se nám podařilo se na prkně postavit a kousek popojet (2 sekundy a 2 metry :-), byl to výborný pocit.
Velká škoda, že v Čechách není moře...