sobota 13. února 2010

Segedínský guláš

Ahoj,
naši slovenští přátelé Alice&Petr nás výměnou za informaci, kde koupit kyselé zelí, pozvali na Segedín :-).
V neděli se konala hostina. K dobrému guláši patří dobré pivo, takže Plzeň byla jasná volba.
Bylo moc fajn si připomenout dobré tradiční československé jídlo.

Australia Day a party u Alice&Petra

Ahoj,
den před Australia Day jsme se zúčastnili další party v mezinárodním složení. Pila se tequilla (my jsme se drželi Plzeňského piva) a hlavně jsme si zahráli Guitar Hero, náramná zábava ve více lidech.

Následující den byl státní svátek a velký ohňostroj u řeky. Byl to náš druhý Australia Day.
Ráno jsme s Alicí a Petrem dojeli na pláž, potom si dali oběd, hráli Guitar Hero a popíjeli. Navečer jsme dojeli autem do Jižního Perthu a našli si místečko pro pozorování ohňostroje na břehu řeky. Stejně jako loni tu proběhla letecká show a na závěr letěla kolem dokola helikoptéra s obří australskou vlajkou. Během toho všeho jsme si zahráli karty a potkali staré známé.
Ohňostroj byl velkolepý, trval půl hodiny a opět se nám moc líbil

čtvrtek 11. února 2010

Nový Zéland - závěr

A na závěr opět malé vyčíslení výletu: Za letenky jsme zaplatili 39 833 za pronájem obytného auta 35 656 za benzín 14 284 (tentokrát jsme ujeli "jenom" 4511 km) za nákupy 14 467 za ubytování v kempech 7 078 za adrenalinové zážitky, vstupy atd. 22 110 Celkem nás 28 dní cestování po Zélandu přišlo na 133 428. Ne zrovna levná dovolená, ale za ty peníze to opravdu stálo, podívat se na jedno z nejhezčích míst na té naší zeměkouli.

Nový Zéland - 28. den

Dopoledne jsme strávili balením věcí a uklízením campervanu. Popojeli jsme pár kilometrů do Christchurch, dali si oběd, odevzdali auto a pak už jsme byli na letišti. Kontroly nebyly tentokrát tak přísné, za chvíli jsme byli odbavení a seděli v hale. Náš úžasný výlet skončil a čekala nás únavná cesta domů (do Austrálie :-).
Čtyři hodiny do Melbourne celkem utekly, na letišti jsme prošli imigračním a opět nám kontrolovali boty. Protože byly kontaminované Zélandskou hlínou, tak nám je pěkně umyli. Potom jsme museli čekat 5 hodin na další letadlo do Perthu. Tohle je naše jediná fotka z Melbourne (hotel Hilton hned u letiště).
Později jsme prošli dalším odbavením. Štěpán byl zase vybrán k namátkové kontrole na výbušniny. Asi vypadá hodně nebezpečně :-). Nasedli jsme do letadla a čekali na okraji runwaye asi půl hodiny. Potom kapitán letadlo otočil zpátky kvůli nějakému technickému problému a zpoždění začalo narůstat. Další hodinu se vystřídalo v pilotní kabině několik techniků a nakonec jsme vzlétli, tak trochu s mlhavým vysvětlením od kapitána (cosi o tom, že bezpečnost nade vše, ale co bylo špatně neřekl). Štěpánův narozeninový den se díky časovému posunu protáhl o pět hodin.

středa 10. února 2010

Nový Zéland - 27. den

Po snídani jsme se vydali do Hanmer Springs a strávili 2 hodiny u termálních pramenů. Uvnitř areálu bylo 14 různě velkých bazénků s teplotou vody od 28 stupňů až do 41. Ty nejteplejší byly sirné prameny a smrděly jako vařená vajíčka :-). Na Štěpána teplé až až, ale vydrželi jsme ve vodě docela dlouho.
Cestou na jih jsme projížděli přes most, kde se skákal bungee jumping.
Po poledni jsme vyrazili na poslední část našeho výletu. Zastavili jsme se u Cathedral Cliffs u zátoky Gore.

Po cestě dále jsme si dali v jednom z menších pobřežních městeček fish'n'chips, velikou porci za málo peněz. Potom jsme pokračovali směrem ke Christchurch a ještě před městem jsme přespali.

Nový Zéland - 26. den

Dopoledne jsme zajeli do města Blenheim.
Bylo načase oslavit Štěpánovy narozeniny (měl je o dva dni později, ale to jsme byli v letadle zpátky do Austrálie), rozhodli jsme se tedy dát si někde slavnostní nejslavnější oběd na počest jeho kulatin. Po nesnadném hledání vhodné restaurace ve městě, která by splnila všechna naše očekávání jsme objevili Raupo, malebný podnik na okraji řeky. Začali jsme předkrmem - lososová pomazánka s minibagetkami a zelené mušle s omáčkou z bílého vína a kopru. Vynikající. Jako hlavní jsme měli lamb shank (jehněčí) a thajské kari kuře v kokosovém mléce. Oběd jsme zakončili mrkvovým cheesecakem a odvalili se k autu naprosto spokojení. Servis i ceny byly nejlepší co jsme za poslední rok potkali. Zbytek dne jsme jeli na jih podél pobřeží.
Cestou jsme viděli spoustu tuleňů a obchůdky s humry. Ceny za jednoho se pohybovaly od 38 NZD a výš. Žádného jsme si nekoupili (ale váhali jsme hodně) z důvodů přeplněného žaludku.
Po cestě jsme si vyfotili možná nejmenší nádraží na světě.
Pokračovali jsme na jih k městu Hanmer Sping skrz hezkou kopcovitou krajinu a přespali jsme nedaleko města.

pondělí 8. února 2010

Nový Zéland - 25. den

Ráno jsme vyjeli zpátky směrem na jih k městu Motueka. Cestu nám na chvíli zablokovala kráva.

Rozhodli jsme se navštívit další jeskyni -Ngarua. Tentokrát byla placená s průvodcem. Dole jsme vyděli (kromě spousty krápníků) kostru ptáka Moa, který kdysi obýval Zéland, ale už vyhynul. Byl podobný pštrosovi, jen o dost větší. Do jeskyně prý spadnul dírou v zemi.

Pokračovali jsme podél severního pobřeží směrem do městečka Picton. Po cestě bylo několik vyhlídek na zátoky a fjordy.

Z Pictonu jezdí trajekty na Severní ostrov.

Dojeli jsme až k východnímu pobřeží a naše cesta se stočila na jih. Odpoledne jsme dojeli do města Blenhaim, které leží ve známé vinařské oblasti Marlborough. Místní Sauvignony patří k nejlepším na světě. Využili jsme příležitosti a ochutnali vína ve vinařstvích Saint Claire, Alan Scott a Cloudy Bay. Skvělá vína za pár dolarů, která se v Evropě prodávají za tisíce. Koupili jsme si lahev a vychutnali před spaním.

V kempu nás zaujal pojízdný dům (všimněte si nápisu vzadu).

neděle 7. února 2010

Nový Zéland - 24. den

První zastávka dne byla u Pu Pu Springs, pramenů v lesích. Vyvěrající voda byla krásně průzračná.
Pokračovali jsme na sever a dojeli k jezerům Kaihoka. Po krátké procházce jsme došli do hezkého ovčího údolí, kde rostly na úbočí kopců palmy.
Cestou na další zastávku jsme projížděli nádhernou krajinou plnou zelených kopečků.
Dojeli jsme ke skalám Whanganui a pláži stejného jména. Bylo tam několik přírodních skalních oblouků, super místo u moře.
Později jsme se zastavili u nejsevernějšího místa Jižního ostrova - Farewell Split. Vylezli jsme na hezkou vyhlídku (akorát byla zaneřáděná ovčím trusem).
Opodál jsme si dali v kavárně sorbet a prohlédli si kostru pradávné velryby.
Navečer jsme dojeli k jeskyni Rawhiti. Vedla k ní nenápadná odbočka a potom pěší cesta lesem vzhůru do svahu (hodinu chůze).
Jeskyně se před námi vynořila nečekaně a vyrazila nám dech. Obří vchod do podzemí byl posetý krápníky.
Vevnitř jsme strávili hodinu a půl objevováním. Dlouhá cesta směrem dolů vedla po kluzkých kamenech až skončila u propasti mizející ve tmě. Vrátili jsme se zpátky nahoru celí špinaví.
Strašně se nám tam ale líbilo. Sešli jsme zpět do údolí a přespali opodál.