neděle 31. ledna 2010

Nový Zéland - 18. den

Vstali jsme jako vždy brzo a jako první jsme vylezli na vyhlídku na průsmyk. Náročná ranní půlhodinová rozcvička zakončená vyhlídkou na okolní hory.

Pak jsme popojeli k vodopádům Fantai a později k dalším, 28 metrů vysokým.

Před polednem jsme se dostali opět k pobřeží a zastavili se na vyhlídce na skály u moře (Knights Point).

Porost kolem se změnil, kousek dál jsme šli na hodinu a půl dlouhý track. Procházeli jsme nádherným pralesem.

Cestička skončila na pláži Monro s hezkými pobřežními skalami.

Po cestě zpátky k autu jsme potkali Gandalfa :-).

Později jsme se zastavili u menšího jezera. Jeho voda dosahovala trochu dál než obvykle, takže lavičky na jeho okraji byly částečně pod vodou.

Cestou podél kamenitého pobřeží se lidé vyřádili.

Pokračovali jsme do městečka Fox Glacier. Poblíž se nachází obří ledovec stejného jména a za hřebenem hor je také nejvyšší hora Zélandu Mount Cook, u které jsme byli z druhé strany na začátku dovolené. Chtěli jsme se proletět helikoptérou nad ledovci a horami, takže jsme začali obcházet společnosti provozující vyhlídkové lety, bylo jich na hlavní ulici hodně. Kupodivu ceny byly dost rozdílné. Vybrali jsme si tu co se nám nejvíc líbila a zamluvili si vyhlídkový let na ráno. Potom jsme se ještě jeli podívat k úpatí ledovce, ale pěší cesta byla zavřená kvůli sesutému svahu.

Dojeli jsme zpátky do městečka a ubytovali se v kempu.

Nový Zéland - 17. den

Na ráno jsme si zaplatili další adrenalinový zážitek - paragliding. Chtěli jsme ho podniknout už den předem, ale místa byla obsazená. V noci pršelo, tak jsme se modlili, aby přestalo. Ráno se mraky trochu roztrhaly a na recepci jsme se dozvěděli, že předpověď umožňuje lítání. Dojeli jsme k lanovce (gondole). Její začátek je v 340 metrech a vyvezla nás do 790 metrů. Kousek výš za vyhlídkovými plošinami už na nás čekali chlapíci z týmu G-Force Paragliding. Připnuli jsme si instruktora a padák na záda, rozeběhli se po svahu a už se letělo.
Výhled na okolní hory, jezero a město z ptačí perspektivy byl úžasný. Trošku jsme byli potrápeni několika spirálami a po chvíli jsme přistáli vedle rugbyového hřiště. Fantastický zážitek, hned bysme šli znovu a znovu. Měli jsme ale štěstí, zanedlouho potom se obloha zatáhla a začalo hustě pršet. Byli jsme ten den jediní, kteří vzlétli. Pár, který šel po nás už měl připnuté padáky, ale po našem startu je kvůli horšícímu se počasí odvolali. Vrátili jsme se ještě nahoru na vyhlídku, z vrchu gondoly udělali pár fotek (obloha vypadala mnohem hůř než ráno) a dali si kafe v místní kavárně.
Dostali jsme jako bonus (kromě cd s fotkami a videjkem) poukázku na točené pivo v místním pivovaru Dux de Lux. Ochutnali jsme tam černé pivo Black Shag a světlý Dux Lager. Celkem fajn.Vyjeli jsme z Queenstownu a zanedlouho dorazili k mostu přes řeku Kawarau. Tady se celoročně provozuje bungee jumping a zajímavostí je, že to je historicky první bungee na světě. Ale má "jenom" 43 metrů. Skákala tu naše Stáňa (zdravíme, zapomněla sis u nás svý Kawarau bungee tričko). Vyfotili a natočili jsme si několik odvážlivců a pokračovali do hor směrem na sever.
Projížděli jsme kolem dvou obrovských jezer, byla to hezká vyhlídková jízda.
Dojeli jsme do města Wanaka, kde jsme navštívili Puzzling World (Svět Puzzle). Byla to budova s místnostmi plnými iluzí a s venkovním labyrintem. Nejvíc se nám líbila nakloněna místnost, potom jedna velká, kde byly po stěnách tváře, které vás sledují, když se pohybujete.
Hodně zajímavá byla místnost s dvěma dveřmi a dlaždicemi na podlaze. Když jste šli od jedněch dveří ke druhým, lidem na druhé straně se zdálo, že se zmenšujete. Šlo však jen o respektivní klam, protože podlaha byla nakloněná a díky chytře namalovaným dlaždicím to nebylo vidět. Vyzkoušeli jsme si také několik hlavolamů.
Navečer jsme dorazili k Blue Pools, modrým jezírkům, které ale byly zakalené po dešti.
Přespali jsme poblíž Haasova průsmyku.

Nový Zéland - 16. den

Ráno hned po snídani jsme zašli na recepci a zarezervovali si jízdu rychločlunem (Jet Boat) po řece Shotover. Zanedlouho nás vyzvedl malý terénní autobus a vyjeli jsme za město. Řeka leží v kaňonu Skippers, který jsme museli projet. Cesta skrz byla opravdu zážitek. Z horského sedla vede dolů nezpevněná cesta, vinoucí se po úbočí kaňonu ve velkých výškách. Při pohledu dolů někdy zamrazilo.
Kaňon v minulém století prodělal zlatou horečku. Dojeli jsme až dolů k řece, kde už na nás čekal rychločlun. Jeho motor má výkon 450 koní a za minutu jím projde 25 tis. litrů vody. Dosahuje rychlosti 85 km/h. Na vodě a v úzkém kaňonu mezi skalami je to dost velká rychlost. Oblékli jsme si nepromokavé bundy a přes ně záchranné vesty. Řidič nás nešetřil, jezdil naplno těsně kolem skal a občas udělal obrátku o 360 stupňů. Cestou vzhůru proti proudu jsme párkrát zastavili, jednou u zbytků přehrady a nakonec na místě, kde se točil Pán Prstenů. Pamatujete si scénu, kdy na řece přijde velká vlna (kterou vyvolá elfka Arwen) a smete všechny zlodušáky? Tak tam jsme si udělali foto a řidič pak otočil člun zpátky a řekl nám, že pojedeme ještě rychleji. Moc jsme si to užili a pak nás zase odvezli zpátky do města.  
Po cestě jsme ještě zastavili u 102 metrů vysokého lanového mostu přes kaňon, kde se do roku 2004 skákal bungee jumping. Pak ho zavřeli, protože se nedaleko postavil vyšší most (142 metrů a v současnosti druhý nejvyšší bungee jumping na světě a první na Zélandu. Nejvyšší bungee je v Macau v Číně a má 233 metrů). Z mostu byl krásný výhled na kaňon, kudy jsme předtím projížděli.
Zpátky ve městě jsme se zdrželi u hřiště, kde se hrálo rugby a o kousek dál přistávali paraglidisti.
Odpoledne jsme vyjeli autem vzhůru do hor Remarkables. Nahoře bylo trochu sněhu a ski areál, přes léto zavřený. Kamenitá cesta stoupala serpentýnami prudce vzhůru, ale dodávka to zvládla. Měli jsme skvělé výhledy na okolní hornatou krajinu, Queenstown, řeky a jezera.
Po návratu do kempu jsme se pěšky vydali do centra města, kde jsme zašli do Minus 5° baru, kde je všechno z ledu - bar, nábytek a dokonce i skleničky. Byly kluzké, museli jsme je držet oběma rukama. Vypůjčili nám teplé kabáty a rukavice. Uvnitř jsme byli asi půl hodinu v minus 8 stupních, prohlédli si ledový bar a ledové sochy, pokecali s barmanem, vypili dva drinky s vodkou, a pak už jsme šli, protože nám byla zima.
Po cestě do kempu jsme si vyfotili ve městě sochy ptáka Moa (v životní velikosti, vyhynul před 200 lety) a Kiwi (v nadživotní velikosti).