středa 30. září 2009

Velký výlet - 20. den

Ráno jsme pokračovali na jih a dojeli do města Carnarvon. Je zde jednomílové molo, po kterém jsme se projeli vláčkem za malý poplatek. Na konci mola jsme zahlédli veliké hejno rybiček, podle místních šlo o blow fish - rybku, která se po vytažení z vody nafoukne a je nejedlá.
Cestou dál jsme si na benzínce koupili fish 'n' chips, smaženou rybu a hranolky - po dlouhé době něco teplého. Spořádali jsme to na vyhlídce u velikého satelitu nad městem.
Potom jsme dojeli k poloostrovu Peron, u kterého je zátoka Shark Bay. Odbočka ze silnice nás zavedla do malé osady Hamelin, kde jsme viděli nejstarší žijící organismy na zemi - stromatolity. Někdy se jim také říká živá skála. Je jich tu celá kolonie a jsou staré 3,5 miliardy let. Dočetli jsme se, že za každých 30 let poporostou o jeden centimetr.
Potom jsme dojeli k Shell beach, pláži, která je posetá miliony mušliček. Voda je tu velice mělká, dá se jít až sto metrů od břehu s vodou po kolena a zahlédli jsme také pár rejnoků.
Pokračovali jsme směrem ke špičce poloostrova a zastavili se u Eagle Bluff, vyhlídky na moře a pobřeží. Poslední kilometry sobotního dne jsme ujeli do města Denham, který je nejzápadnější město v Austrálii.

Velký výlet - 19. den

Ráno jsme vyrazili z kempu rovnou na horu Mount Nameless (první foto), která se tyčí nad městečkem Tom Price. Cesta nahoru byla hodně strmá a kamenitá, ale auto to zvládlo bez větších problémů. Výhled shora byl fantastický.

Potom už jsme jen jeli a jeli po silnici na severozápad, až po obědě jsme dorazili k pobřeží a ke kaňonu Charles Knife v národním parku Cape Range. Naskytlo se nám nádherné panoráma, v pozadí moře a před námi hluboký kaňon.

Později jsme dorazili do městečka Exmouth, kde jsme nakoupili, natankovali a vydali se zpátky směrem na jih podél pobřeží. Před setměním jsme už byli u Coral Bay - korálové zátoky, kde jsme akorát stihli západ slunce.

Velký výlet - 18. den

Ráno bylo neobvykle chladné, a to kolem 13ti stupňů, oproti obvyklým 25ti. Po probuzení jsme se jako vždy připravili na cestu, ale když jsme chtěli nastartovat, v autě to jenom zacvakalo. Vypadalo to, že baterie je vybitá, ačkoliv jsme nenechali nic rozsvíceného. Museli jsme počkat do devíti na rangera. Čekání jsme si zkrátili sestupem k úžasným vodopádům Fortescue Falls.
Ranger nám nastartoval auto kabely, které nám ve výbavě chyběly (ano, Romča to říkala, že si je máme koupit :-). Pak jsme se na jeho doporučení vydali do nejbližšího servisu, aby nám zkontrolovali baterku. Což znamenalo zajížďku kolem 200 kilometrů. V servisu otestovali baterii, řekli že je kaput, koupili jsme teda novou a vrátili se do parku Karijini o pár stovek dolarů lehčí a pokračovali podle plánu. Po poledni jsme dorazili na vyhlídku Oxer, odkud je mimořádný rozhled na souběh soutěsek Red, Weano, Joffre a Hancock.
Do té poslední jsme sestoupili a šli mezi stále se zužujícími schůdkovými skalami. Dorazili jsme až do přírodního amfiteátru a potom už jsme museli zout boty a místy brodit. Ve Spider walk neboli pavoučí stezce jsme dokonce prolézali mezi úzkými skalami, a protože pod námi byla voda, museli jsme po čtyřech. Takto jsme se dostali až ke Kermit pool, jezírku mezi nádhernými skalními stěnami a jednomu z nejúžasnějších míst v Karijini parku.
Potom jsme se vrátili na parkoviště a popojeli k vodopádům Joffre falls, ale voda moc nepadala. Tak jsme jeli k rokli Knox Gorge, kde se nám naskytl další úžasný výhled.
Poslední zastávkou v tomto parku byla strž Kalamina, kde jsme strávili jenom chvilku, protože shora jsme viděli, že k malému vodopádku nemá cenu jít. Spadl přes něj totiž strom, takže nebyl moc vidět a už jsme byli rozmazlení lepšími výhledy a soutěskami. Zbytek cesty vedl do kempu v městečku Tom Price, kde jsme tento den už byli vyměnit baterii. Vyprali jsme prádlo, zkulturnili se a šli spát.

Velký výlet - 17. den

Středu jsme strávili převážně na silnici. Zastavovali jsme hlavně na roadhousech kvůli benzínu. Před polednem jsme odbočili ze silnice a jeli se podívat na pláž Eight Mile beach. Táhne se osm mil podél pobřeží a je na ní nádherný bílý písek s lasturkami.
Zbytek dne jsme jeli na jih, podle plánu už nám zbývalo jen několik dnů do konce výletu, které jsme projeli podél západního pobřeží.
Navečer jsme dorazili do národního parku Karijini, který je plný skalnatých soutěsek a vodopádů. Před setměním jsme si ještě stihli projít cestu k jezírku Circular pool. Skály kolem jsou tvarované jako schody a mají tmavě rudou barvu. Samotné jezírko bylo zabarvené do modra, kolem rostla na skalách vegetace a odněkud vyvěrala voda vytvářející malé vodopádky. Nádhera!

úterý 29. září 2009

Velký výlet - 16. den

Po rozbřesku jsme už zase byli na silnici směr Fitzroy Crossing. Je to malé město, v deštivém období sužované záplavami. Poblíž se nachází Geikie Gorge, řeka, kolem které se tyčí černé skály, ve spodu vybělené vodou. Zaplatili jsme si plavbu na lodičkách a užívali si okolí. V řece žijí sladkovodní krokodýli, pár jsme jich zahlédli, a také vlaštovky, které mají hnízda pod skalami.
Potom nás čekala dlouhá cesta do městečka Derby. Tam jsme se stavili u velkého baobabu Prison Tree, jehož kmen má obvod 14 metrů a říká se, že je starší než 1000 let. K tomuto stromu byli připoutáváni při cestě do staré věznice v Derby trestanci.
Zanedlouho jsme ještě viděli další velký baobab, i ve městě jich rostlo hodně.
Poslední zastávka ve městě byla u mola, moře tu má hnědavou barvu, je zakalené od bahna. Rozdíl mezi přílivem a odlivem tu bývá okolo 11 metrů.
Po obědě jsme jeli dlouho na západ k většímu městu na pobřeží - Broome. Cestou jsme vedle silnice viděli spoustu termitích hnízd.
Ve městě jsme nakoupili a jeli se podívat na západ sluníčka na místní vyhlášenou pláž Cable beach, což je dle průvodce jedna z nejlepších pláží na světě, hlavně díky sněhobílému písku.
Pak už jsme jen vyjeli za město přespat.

Velký výlet - 15. den

Ráno jsme vstávali ve 4:45, abysme se vyhnuli vedrům. Popojeli jsme do jižní části Purnululu a naše první túra směřovala mezi skalní útvary, které vypadají jako velká včelí hnízda.

Potom jsme se vydali na vyhlídku, ze které bylo krásně vidět nádherné okolí Bungle Bungles.

Tento národní park má rozlohu 3000 kilometrů čtverečních. Kulaté skalní věže, pruhované jako tygři, jsou tvořeny vrstvami oranžové horniny a zelených a černých lišejníků. Je překvapivé, že tyto formace byly objeveny až v osmdesátých letech a v roce 2003 byl park přidán na listinu UNESCO. Třetí pěší stezka nás zavedla mezi vysoké skály a po chvíli jsme se dostali ke Cathedral Gorge, obřímu dómu. Uprostřed bylo malé jezírko a kolem nás všude skála, bylo to jako stát v obráceném gigantickém trychtýři.

Pak jsme se vrátili k autu a dokodrcali se (viz foto zvlněné cesty) do severní části národního parku. Poslední část cesty se snad ani nedala nazývat cestou, protože vedla korytem vyschlého potoka plného kamení. Ale to co jsme pak viděli stálo za to. Pěší cestička nás zavedla po 6 kilometrech do soutěsky Mini Palm Gorge, kde rostly palmy mezi vysokými skalami.


Potom jsme vyrazili k Echidna Chasm, což je vysoká, velmi úzká a dlouhá soutěska, kam slunce zasvítí jenom kolem poledne a přesně tou dobou jsme tam byli. To byla naše poslední zastávka v parku a pak nás čekalo neradostných 53 kilometrů zpět k vytoužené asfaltce. Je to tak trochu škoda, že k tolik nádhernému národnímu parku nevede pořádná silnice. Dorazili jsme šťastně k silnici a oddechli si, že už tu cestu máme za sebou a auto je v pořádku, když najednou kolem jedoucí dodávce vystřelil kamínek od kola a přistál na našem předním skle, na kterém se objevila menší prasklina ve tvaru hvězdičky. Dojeli jsme do nejbližšího města, kde nás na informacích poslali do jediného místního servisu. Tam nám chlapík nalepil zevnitř na sklo nálepku, aby se prasklina nezvětšovala. Prý sklo vydrží a pojišťovna nám ho proplatí, takže jsme se rozhodli s výměnou počkat zpátky do Perthu. Také jsme se ho zeptali, co si myslí o našich pneumatikách, které byly už dost ojeté z nezpevněných silnic. Speciálně přední dostaly hodně zabrat. O pravé řekl, že je ve špatném stavu, ale ještě něco vydrží. O levé prohlásil, že riskujeme jakoukoliv další jízdu. Vyřešili jsme to vyměněním levé pneu za rezervu. Mezitím jsme si dali sprchu na benzínce a potom vyrazili k nedaleké China Wall, což je skalní zeď ve stráni, která vypadá trochu jako Čínská zeď (ale zdaleka není tak dlouhá).

Všechny trable kolem auta si vybraly svou daň, protože už se setmělo a my ještě neměli kde přespat. Museli jsme jet za tmy, dost unavení a dávat pozor na klokany, kterých jsme pár zahlédli. Naštěstí jsme na tábořiště dojeli v pořádku.