Penguin Island

Ahoj,

v úterý jsme vyrazili (společně s Masamim) na ostrov Penguin (Tučňák). Žijí zde kolonie mořských ptáků a malí tučnáci. Jsou tu také jeskyně, kde žil 12 let Kanaďan McKenzie (1914 - 1926), samozvaný král ostrova . Nyní je tu výzkumné centrum. Ostrov leží 700 metrů od pobřeží a jezdí na něj trajekt, ale v určitých hodinách se na něj dá přejít i vodou, takže jsme zvolili druhou variantu. Voda nám občas byla až po prsa, batohy jsme nesli nad hlavou. Byl to docela vysilující, ale zajímavý zážitek. Poradil nám to Štěpánův učitel Mark, se kterým měla jet původně celá třída, ale ředitel školy exkurzi zamítnul. Tak jsme si udělali vlastní.

Na první fotce je vidět mělčina mezi pevninou a ostrovem, přes kterou jsme přešli. Na druhé je Masami s Romčou, cca ve třetině cesty. Tučnáka jsme viděli jenom jednoho, schovával se pod schůdky na vyhlídku.

Také jsme narazili na pelikány a ještěra. Bohužel odmítal spolupracovat při focení.

Na ostrově je spoustu piknikových míst a vyhlídek, takže jsme se naobědvali tam a pak jsme museli zpátky na pevninu. Hodinu po poledni začne totiž stoupat voda a plavat s batohy by se nám nechtělo. Cestou zpátky jsme narazili na památník Australské armády.

Na poslední fotce je potvůrka, která se nám vyskytla v pokoji okolo 3. ráno. Vyfotili jsme si jí, odchytili a vyhostili na ulici. Ošklivé zvířátko...

Vězení ve Fremantlu

Ahoj,

dlouho jsme se neozvali, ale nebylo moc co psát. Kromě školy a práce se toho mnoho nepřihodilo.

Ve středu večer jsme využili školní nabídku aktivit mimo školu :-) a navštívili Frematle Prison - vězení ve městě Fremantle a největší vězení v západní Austrálii.

Bylo vybudováno samotnými vězni v roce 1850, což tady znamená dávnou historii. Zavřeno bylo v roce 1991, kdy se z něj zároveň stala turistická atrakce. Poslední poprava se tu konala v roce 1964.

Prohlídka začala v přijímacích prostorech vězňů a prošli jsme jeden celý blok i s popravištěm (propadliště s oprátkou). Říká se, že tu straší, ale na žádné duchy jsme cestou nenarazili, jenom nás několikrát schválně vyděsili. V těch prostorách to nebylo těžké, navíc průvodce vždy povídal něco strašidelného a do toho na nás zcela nečekaně vyběhl někdo z jedné cely a řval jak pominutý :-). Nejlepší byla část, kdy jsme stáli uprostřed chodby mezi celami, průvodce povídal o chatrných zábradlích na jednotlivých patrech nad námi a někdo zeshora shodil figurínu a zaječel.

S námi byl na prohlídce ještě Masami - spolužák Romči z Japonska, nebo spíš Japonský spolužák Romči s z Česka :-).