neděle 30. listopadu 2008

Testy, BBQ a moře

Ahoj, máme za sebou týden plný školy a testů a také hledání práce. Zatím ještě není nic jistého, ale brzy se určitě něco ukáže, nechceme to zakřiknout. V testech, které jsme psali ve čtvrtek, jsme dopadli celkem dobře. Nebylo to lehké – spousta gramatiky, čtení, poslech, speaking. Romča patřila mezi nejlepší ve své třídě a ačkoliv si to nemyslí, tak dělá velké pokroky. :-) Uprostřed dne byla také cvičná evakuace budovy. Všichni se museli přesunout do parku poblíž a po chvíli jsme se zase vrátili. Po škole jsme většinou chodili s životopisy po městě a nebo posílali z internetu. Nabídek je tu dost, takže to určitě zanedlouho vyjde. V pátek jsme měli odpočinkový den, Romča byla s třídou v Heathcote u řeky, je tam veřejné BBQ a tak si třída dala s učitelkou párky, maso a pivko. Štěpánova třída zůstala ve škole a měla také volnější program, učitelka dala všem Cheese Cake. Po škole jsme se sešli ve Freemantlu (jižní předměstí Perthu) ještě se švýcarskou spolužačkou Romči Leou a toulali jsme se ulicemi. Narazili jsme na staré vězení, ale rozhodli jsme se tam vydat někdy jindy, škola totiž pořádá noční prohlídky, které jsou prý zajímavější. V sobotu jsme vyrazili na Scarborough beach. Bylo teplo, ale voda je ještě studená. Přesto jsme tam vlezli. S osmělováním nebyl moc problém – přišlo pár vln a bylo to. Chvilku jsme si užívali vody a sluníčka a pak jsme jeli domů, protože Romča je trochu spálená ještě z BBQ. Sluníčko je tady agresivnější a nestačí se jenom občas mazat. Dnes v neděli jsme vyrazili vlakem na nákup do většího obchodního centra.

Ještě chceme připsat pár zajímavostí a postřehů: - Alkohol se tu prodává zabalený v papíru a nesmí se pít na veřejnosti. Pivo je tu dražší (cca 4$ za 325ml = 50 kč), ale je tu hodně piv na plzeňské bázi....v názvu mají pilsner, což je něco jako světlý ležák. Česká piva tu mají taky, ale ty jsme zatím neochutnávali. :-) Vína jsou dobrá a levná, vinařství v Austrálii a na Novém Zélandu frčí. - Na silnici a na chodnících se jezdí/chodí vlevo – to si člověk všimne hned po příjezdu. Ale zvyknout si na to….Nedávno se nám zdálo, že auto řídí pes, ale on jen seděl na sedadle spolujezdce :-) - Nakupování bylo ze začátku sranda - jenom najít něco konkrétního v obchodě. Přece jen je to tady jiné – třeba tu vůbec nemají gelové antiperspiranty pro chlapy – používají kuličkové. Pečivo je tu spíš toustové. Ryby jsou tu dost levné. U pokladen prodavačky skládají věci do igelitek, navíc je tu možnost cash back (= nabídnou, jestli nechceme vybrat při placení kartou rovnou nějaké peníze). Obchody s oblečením jsou tu jiné než v ČR - známe tu pouze Esprit, sportovní značky a O’Neila. CD a DVD jsou o dost levnější. - V kinech se nedá koupit lístek na konkrétní sedadlo, takže se musí jít v předstihu. - Vlaky tu mají na podlaze koberec a kupodivu je čistý (žádné žvýkačky jako v Praze), na nádražích jsou vidět časy za jak dlouho pojede vlak a všechna nádraží jsou bezbariérová. Místo lístku je dobíjecí karta, kterou si pípáme před a po jízdě (tag on tag off), za autobusy se neplatí v centru. - V parcích se může chodit a piknikovat na perfektně udržovaných trávnících (psů tu moc není takže hovínka nehrozí :-). K použití jsou veřejné BBQ grily na plyn. - Auta i benzin jsou tu levné - za 42$ plná nádrž. - V centru Perthu jsou výškové budovy, ale kolem centra se rozkládá vlastně jedna veliká vilová čtvrť - domeček vedle domečku, každý s menší zahrádkou, vzadu dvorek s BBQ, sem tam palma, moc pěkné. - Lidé jsou tu vstřícnější a ohleduplnější a je tu velký národnostní mix, hodně Asijců - asi jako ve všech větších australských městech.Koneckonců s 3ma číňanama bydlíme v domečku, jsou naprosto v pohodě. - Australské dolarové bankovky jsou vyrobené z tenkého plastu, takže se nic nestane, pokud je omylem vyperete.

neděle 23. listopadu 2008

Týden ve škole a víkendový výlet

Ahoj,
týden uběhl rychle, obzvlášť, když chodíme poctivě do školy :-).
Odpoledne většinou chodíme nakupovat jídlo a pak jedeme vlakem domů.
Byli jsme v kině na Bondovi, ale moc jsme tomu nerozuměli, britská angličtina je jiná než ta australská, navíc Daniel Craig hrozně drsňácky mumlá :-)

Ve škole můžeme koukat na filmy, s titulky je to o dost lehčí, tak asi budeme muset najít kino, kde promítají s anglickými titulky. Kina jsou tu jiná. Cenově sice zhruba stejná, ale lístek není na konkrétní místo, takže kdo dřív přijde, ten líp sedí. Romče byla navíc hrozná zima, klimatizace jela naplno.
Ještě ke škole: Jedna hodina vyučování je každý den volitelná – buď můžeme koukat na DVD nebo procvičovat mluvení v konverzačním kroužku nebo poslech nebo internet (english only) a nebo samostudium. Také pátky jsou volitelné, rozhodne celá třída, co se bude ten den dělat.

Přes týden jsme toho jinak moc nestihli. Dokončili jsme kurz RSA („Responsible Service of Alcohol“ = strašný nesmysl), který je potřeba pro práci v pohostinství a konečně jsme dostali daňové číslo. Životopisy máme také napsané a zkontrolované, takže už nám nic nebrání a jdeme hledat job.


Dnes jsme využili trochu víkendového volna a vydali se vlakem mimo centrum, podívat se na jeden z parků, kde jsou dvě jezírka. Počasí bylo dost nevyrovnané, chvíli pršelo a chvíli zase svítilo sluníčko. U jezírek bylo sice hezky, ale nic moc zážitek, byl to spíš malý neudržovaný park s rybníkem.




Cestou jsme jako vždy obdivovali australské domečky. Moc se nám líbí místní styl = nízkopodlažní, jsou vidět cihly, pěkné zahrádky…
Na fotce je jeden z těch hezčích v našem sousedství.

Čeká nás náročný týden, budeme psát test a také hledat práci.
Teď večer se ještě podíváme na finále „Australia hledá superstar“ a pak na kutě :-)
Zatím ahoj RoŠtěp

neděle 16. listopadu 2008

Do nového bydlení

Ahoj,
poslední den, který jsme ještě bydleli na hostelu bylo ve škole volno, protože byl učitelský den. Vydali jsme se k moři. Poblíž Perthu jsou nádherné pláže, z města asi 20 minut vlakem. Voda je ještě studená, a tak jsme se potulovali po pobřeží a sbírali mušličky.
Cestou domů jsme viděli u knihovny umělecké dílo z písku (viz foto).
Večer jsme si dali pivko u kulečníku. Třetinka (Schooner) stojí 4$, pinta 5$.
Pivo se točí bez pěny. Zkusili jsme taky lahváče z obchodu. Našli jsme českou oblíbenou značku, která se vyrábí zde v Austrálii, ale točená plzeň jako doma to teda není...
V sobotu ráno jsme nadšeně opustili hostel a večer už jsme přespali v našem novém bydlení.

Také jsme pokecali s Laurou a ochutnali jsme tu naše první australské víno. Během dne jsme vybalovali věci a čistili pokoj i koupelnu. Laura nás pak svezla autem do obchodního centra, kde jsme vybírali věci na spaní - to jediné, co bylo třeba do pokoje koupit. Trvalo nám to asi 2 hodiny, protože tady se spí trochu jinak. Pořád jsme nemohli pochopit kam patří které prostěradlo a co je deka nebo peřina. Peřiny se tu totiž nepovlékají - přikryjete se vrchním prostěradlem a přes něj přehodíte peřinu. Radila nám i Laury maminka. Laura je původem z Pekingu, její máma si tu vzala Australana. V domečku, kde teď nově bydlíme, s námi žije i její přítel, fenka Lala a kočka Tiger :-).
Dnes v neděli jsme využili pěkného počasí a vyšli k Tomato lake (Rajčatovému jezeru) psát domácí úkoly. Je tady hromada zvířátek, ptáčků, papoušků, kachen a černých labutí. Také hodně lidí a skupinek, co si dělají piknik a bbq (jsou zde veřejné grily v parcích), nebo hrají kriket (divná napodobenina baseballu).
Zatím ahoj

sobota 15. listopadu 2008

První dny ve škole

Ahoj, první školní den je za námi :-). Naše škola (ACE) má sídlo v Johnston House - zvenku vypadá jako malá historická budova, ale ve skutečnosti se dá projít skrz do moderní části a výškové budovy, která je za ní a sídlí v ní i kanceláře a business (viz foto). Po lehce nervózním příchodu na recepci jsme vyplnili nějaké formuláře a zaregistrovali se u recepční Sachiko a potom už se nás ujala lektorka Kelly. Dozvěděli jsme se něco o škole a prostorách a hlavně jsme psali rozřazovací test + pohovor. Romča byla zařazena do prostřední skupiny Intermediate a Štěpán do Advanced, takže jsme dopadli mnohem lépe, než jsme čekali. Test nebyl zrovna nejlehčí. Potom nám něco o škole řekl ředitel Ross. V areálu školy platí pravidlo „English only“, tzn. musí se mluvit pouze anglicky a žádným jiným jazykem. Kdo bude přistižen, dostane žlutou kartu. Po třech žlutých kartách mu bude napsán na konci kurzu do certifikátu, že měl neuspokojivý výsledek. Rozvrh je od osmi do 14:30, mezitím jsou dvě přestávky a jedna je samostudijní. Po obědě jsme byli uvedeni každý do své třídy. V Romči třídě je více asijců, u Štěpána jen 2 asiatky (Korejka a Thajka), jinak hodně Švýcarů a pár Brazilců. Všichni ve škole jsou velmi přátelští a nápomocní. Zapojili jsme se do výuky a domů jsme šli plní dojmů a angličtiny.
Úterý uběhlo také velmi rychle. Výučování je fajn, není tu nuda. O přestávkách jsme většinou hledali na internetu a nástěnkách ubytování. A konečně jsme našli! Večer jsme volali na jedno číslo a domluvili jsme si hned prohlídku bytu. Jedná se o domek na předměstí, do centra je to 15 minut vlakem. Perth vlastně vypadá jako velká vesnice. V centru je několik mrakodrapů, výškové budovy, obchody, nákupní zóny a přes řeku se do okolí rozkládají „vesnické“ čtvrti Perthu, což jsou vlastně ulice s domečky jako u nás na vesnicích. Akorát jsou tyto městské části obrovské svojí rozlohou. Když jsme vystoupili z vlaku, hned se nám líbilo okolí, hlavně typické nízké jednopatrové australské domečky a zahrádky a dvorky kolem. K jednomu takovému jsme došli a přivítala nás Laura – sympatická Číňanka (její angličtina je ale mnohem dál než ta naše a hlavně nemá typický asijský přízvuk). Uvnitř nám ukázala plně zařízený pokoj (včetně internetu), ke kterému je vlastní koupelna a záchod. Potom společné prostory – obývák, prádelnu, kuchyň a dvorek s BBQ grilem. Na týden je nájem 180$ pro oba, což je skvělá cena! Dlouho jsme neváhali a v sobotu se stěhujeme. Ve škole nám ještě nabízeli ubytování u hostitelské rodiny (Homestay), ale tam by se platilo 400$ týdně. Sice by to bylo s bazénem, blízko u moře a s jídlem, ale zase 30 minut do centra a náklady by se nám dost zvedly. Takže písnem hned jak se zabydlíme. Papaaaa

úterý 11. listopadu 2008

Začátky v Perthu

Ahoj, v posledních dnech zařizujeme všechno možné. Založili jsme si studentský účet u ANZ Bank. Neplatí se žádné poplatky, navíc máme spořící konto s fajnovým úrokem 6,5% p.a. Mezi konty můžeme přesouvat peníze tak jak chceme. Vše free of charge. České banky styďte se! Taky hledáme ubytování, už jsme byli na jedné adrese asi 25minut z centra. Šlo o menší místnost se zabudovanou skříní v novém bytě, za necelých cca. 12.000,-Kč měsíčně. Nemohli jsme tam trefit, ale řidič autobusu nám ochotně zastavil mimo zastávku a ukázal nám cestu na mapě. K bytu byl i bazén v ceně. Patřilo to Polákovi a jeho asijské manželce, v Austrálii už žijí nějaký čas. Bohužel to nevyšlo, protože máme zaplacený hostel na 14 dní a nechtějí nám vrátit peníze. Ale hledáme dál a určitě se něco najde. S internetem to tu není nejlepší, všude je akorát placený. Objevili jsme knihovnu, kde je připojení zadarmo, ale je nestabilní. Chodíme proto na klasický počítač. Byli jsme u notáře – poplatek za ověření dokumentu byl 50$ :-(. Také jsme objevili krám s CD a DVD, kde byly zase extra nízké ceny (20$ za nové album ACDC). Příští týden se vrhneme na hledání práce (s nástupem do školy, zatím jenom pošilháváme), protože nám přijde Tax File Numer = daňové číslo, které je v Austrálii potřeba pro zaměstnavatele. V sobotu konečně trochu vyšlo počasí (celý týden byla zima, asi 19 stupňů a občas trochu sprchlo…zkrátka hrůza), a tak jsme se prošli po městě, podívali se na svojí školu a udělali pár fotek. Z promenády a parku kolem Labutí řeky (Swan River) je vidět dobře centrum města a mrakodrapy. Třetí fotka vpravo je Labutí věž (Swan Tower).

Zrovna ležíme na krásně zelené trávě pod krásně modrou oblohou a vedle všude kolem rostoucích krásných palem a píšeme do blogu…:-)…a je nám krásně. V pondělí nás čeká škola, už jsme nažhavení na Perthskou angličtinu. Jeden přeřek Romči z poslední doby (chtěla si půjčit na hostelu Kitchen pack): „Chicken pack, please“. Zpráva pro ekonomy – dle McDonalds Burger indexu je v Perthu levněji než v Praze :-). Vyzkoušeli jsme také jiný fastfood - Hungry Jack. Je o něco levnější, ale kvalita nic moc, takže si raději kuchtíme sami. Š: Právě jsem našel 5 centů v trávě…dnes bude dvouchodová večeře… Nevychovanost racků zde nezná mezí, jsou horší než holubi na Václaváku! Tak to je zatím vše, napíšeme po škole, až budeme mít hotové úkoly. Papa

středa 5. listopadu 2008

Ze Sydney do Perthu

Ahoj, v Sydney jsme si poprvé vyprali prádlo ve veřejné prádelně. Potom jsme se sbalili a vyrazili na letiště brzy po ránu. Perth leží na druhém pobřeží Austrálie, takže let trval 5 hodin a museli jsme si zase přeřídit hodinky – tentokrát o 2 hodiny méně. Perth má asi 1,5 milionu obyvatel, ale letiště je malé a první dojem z města = vesnice :-). Trochu víc nás překvapila angličtina. Prvním třem lidem, kteří na nás promluvili, jsme nerozuměli nic (asi jako když přijedete do Ostravy :-). Nejspíš se jedná o místní anglický dialekt… ale už je to lepší, v hostelu už jsme si lehce popovídali. Naše druhé bydlení je opět skromné – pokoj s postelí (tady máme navíc ledničku, televizi, větrák, psací stůl a 2 okna). Společné sprchy jsou přes chodbu. V Sydney jsme měli vlastní koupelnu. 14 dní to tady určitě vydržíme, ale už se začínáme rozhlížet po inzerátech na bydlení, snad budeme mít štěstí na nějaké fajn spolubydlící a pěkný pokoj ve městě – hlavně za rozumnější peníze. Na fotkách je vidět pohled na hostel zvenčí a zevnitř.

Zatím ahoj, fotky Perthu sem dáme brzy...

pondělí 3. listopadu 2008

7. den

Ahoj,
dnes je to přesně 9 měsíců, co jsme spolu a je nám spolu hezky i vzhůru nohama. Tuto neděli jsme se rozhodli vycestovat opět mimo Sydney, Operu už známe nazpaměť:-).
Ráno jsme vstávali v 6 a jeli jsme 2 hodiny vlakem do zastávky Katoomba v Blue Mountains (Modrých horách). Jedná se o protáhlý řetězec hor, jehož charakteristikou jsou mohutné, propastmi a roklinami rozervané pískovcové hory s úžasnými vyhlídkami, místy s vodopády a v údolích pod tím je jurský deštný prales. Moc jsme se těšili a tak nám trochu zatrnulo, když jsme vystoupili na nádraží a všude kolem byla hustá mlha.
Proto jsme se vydali nejdřív vláčkem dolů (200 metrů pod vrcholky útesů), projít deštný prales. Poznali jsme obří kapradiny velké jako stromy, termití hnízda a pár stovek let staré eukalypty obtočené liánami.
Mezitím se naštěstí mlha zvedla, a tak když jsme vyjeli nahoru lanovkou, užívali jsme si vyhlídek na údolí i vodopády. Zajímavé byly také Tři sestry. Nejde o českou hudební skupinu, ale o skalní formaci...
Mezi jednotlivými místy jsme využívali k přesunu "hop-on-hop-off Explorer bus". Byl to londýnský double-decker a jezdil po stejné trase kolem dokola, mohli jsme nastoupit a vystoupit kdy jsme chtěli.
Všichni jsou tu velmi přátelští a laskaví. U nás se nestává, aby se řidič autobusu ptal kolem silnice stojících lidí, jestli znají cestu...nebo průvodčí na vás volal, zda jedete jeho vlakem, aby vám neujel. Občas se dost divíme.
Ještě k angličtině po týdnu v Austrálii. Romča často používá " Co znamená... a Jak se řekne...". A Štěpán rozumí a domluví se, ale není to lehké. Přízvuk je občas dost šílený, je hodně blízko britské angličtině. Už brzo nám začne škola, těšíme se. Zítra nás čeká praní prádla ve veřejné prádelně a pak balení - v úterý letíme do Perthu.
Zatím se mějte smějte a o sobě vědět dejte:-).

sobota 1. listopadu 2008

5. a 6. den v Sydney

Ahoj,
5. den jsme zažili první letní vedra. Sice nesvítilo sluníčko, ale beztak bylo 36 stupňů. Rozhodli jsme se zajít na procházku do Hyde parku a botanické zahrady. V Sydney je hodně parků, všechny čisté a udržované. Lidé tu piknikují, sportují a relaxují. Může se chodit po trávě, aniž by se člověk bál, že do něčeho šlápne. Psů tady totiž moc není, zatím jsme je viděli jenom u žebrajících bezdomovců.

V botanické zahradě jsme viděli spoustu zajímavých rostlin, stromů a také největšího netopýra na světě (váží kolem 1kg a živí se ovocem). Viselo jich tu všude v korunách stovky. Také tu je hodně bílých papoušku se žlutou chocholkou a ještě ptáci, které neumíme pojmenovat (nemají se krmit, protože prý koušou). Spodní část zahrady je přímo u zálivu a odtud jsme měli nádherný výhled na Sydney. Se setměním přišel velký vítr a ochladilo se.

Na zpáteční cestě centrem jsme si všimli, že je zrovna halloween (podle oblečků kolemjdoucích). Ale nevíme, zda se běžně v Austrálii slaví. Pak jsme ještě viděli demonstraci žen proti násilí.

6. den jsme naplánovali výlet mimo Sydney. Vlakem jsme dojeli za necelou hodinu do stanice Waterfall (15$ zpáteční lístek za oba), kde se rozkládá 2. nejstarší park na světě (po Yellowstonu). Vydali jsme se tak na svůj 1. track v australském bushi. Zase jsme viděli spoustu jiných rostlinek (sami uznejte podle fotek). Stromy měly zabarvení do červena.

U Kingfisher pond (jezírko) jsme narazili na libanonský oddíl skautek (opravdu :-). Jejich vedoucí nás nejdřív nepustil k jezírku, že prý jsou nahé, povolil přístup pouze Romče: "Rozhodně nebyly oblečený míň než já, tak nevím proč tak ječely". Vedoucí nám pak vysvětlil, že podle islámu musí být zahalené celé - obyčejné šaty nestačí. Každopádně zajímavé setkání odlišných kultur na nečekaném místě:-). Ale vedoucí byl přátelský a ještě nám doporučil, aby jsme se raději vrátili, protože cesta je po požárech (v Austrálii častých) nezřetelná a do soumraku by jsme možná nestihli dojít na vlakové nádraží, kam jsme se chtěli dostat. Bylo to ještě dost daleko, tak jsme ho poslechli a vydali se zpět.

Po cestě zpátky do města jsme ochutnali vanilkovou colu (1.5$ za plechovku), můžeme doporučit...
Děkujeme za pozornost, jdeme si lehnout, Romča je nachlazená.