neděle 22. dubna 2018

Botanická zahrada Albertov

V sobotu dopoledne jsme dojeli koupit Adélce letní botičky. Pak jsme pokračovali do Třebestovic a chvilku byli u babičky a dědy. Jirka měl narozeniny, tak jsme je vzali na oběd do Peček do Pizzerie U rejnoka. Najedli jsme se, Adélka v pěkném počasí řádila venku na prolejzačkách. Po jídle jsme vyrazili k pradědovy do Milčic a potkali se tam s Marťou, Ivem a Honzíkem. Ivo měl narozeniny, popřáli jsme a dali si trnový likér, šáňo, chlebíčky a dort. Děti si hrály s balonky a na schodech. Pak jsme ještě vyrazili k babičce a dědovi opodál, kde jsme se chvíli zdrželi na zahradě. Adélka poprvé foukala do bublifuku.


V neděli dopoledne jsme se viděli se Stáňou a Kubou v botanické zahradě na Albertově. Adélce se líbily rybičky v akváriích a kaktusy. Prošli jsme hezky upravené skleníky. V kleci nad vchodem je tu i několik papoušků, jeden z nich umí říkat ahoj. Adélka dostala od tety a strejdy dřevěné odrážedlo, takže zbytek venkovní zahrady chtěla jezdit.





Po procházce jsme došli na oběd do Potrefené husy na Albertově. Fajn jídlo i domácí limonády (pampelišková).
Po obědě jsme se rozloučili se Stáňou a Kubou, byli tak hodní a hodili nám odrážedlo domů, abysme mohli jet bez něj nakupovat. Nasedli jsme na tramvaj č. 18 a dojeli na Pankrác, nakoupili jsme nějaké letní oblečení na dovolenou. Nahoře v obchodním centru jsme si dali oddech a 2 zmrzlinové poháry. Byly obrovské a měli jsme co dělat je vůbec sníst.

Adélka si spokojeně chrupinkala v kočárku, tak jsme ještě dojeli na Slavii do Peppca a nakoupili jí nějaká trička a legínky. Tam už se vzbudila a běhala všude možně v dětské zóně.

úterý 10. dubna 2018

Taverna Onos

Koupili jsme si voucher do řecké taverny, která je kousek od Riegrových sadů. Na Googlu má skvělé hodnocení 4,9 z 5ti a na Tripadvisoru dokonce celých 5. Interiér je pěkně udělaný, v obřím stromu uprostřed je schované točité schodiště nahoru ke vchodu na ulici. Jídlo bylo super (grilovaný Mastello sýr s fíkovou omáčkou, jehněčí maso Giouvetsi a plněné papriky Gemista), i když Adélka dala přednost francouzskému quiche, který jsme měli s sebou. Trochu nahlas tu hrála řecká hudba, ale ta se zase naopak Adélce líbila. A obsluha super, odcházeli jsme spokojení.

sobota 7. dubna 2018

Adélky 2. narozeniny

V sobotu odpoledne jsme oslavili Adélky 2. narozeniny. Domů k nám dorazili všichni příbuzní (celkem nás bylo i s dětmi 12) a oproti loňsku jsme měli jen jednu oslavu. Jde o historický milník, Romči máma a táta a jejich partneři na jedné akci. Naposledy byli na naší svatbě v roce 2013, ale tam ještě seděli zády k sobě, tak jsme moc rádi, že se po letech vztahy trochu zlepšily.
Adélka si oslavu moc užila. Dostala dortík s prasátkem Peppou a Georgem, batůžek Peppa, krásný dřevěný domeček od strejdy a tety a něco na spořící knížku. Také si hezky hrála s Honzíkem (povozila ho na tatře) a se všemi ostatními. Moc fajn akce.




V neděli jsme ještě zajeli za pradědou do Milčic. Pak jsme se stavili na jídlo v Café Oliver v Poděbradech a jeli domů, abysme stihli odpolední plavání.

pondělí 2. dubna 2018

Odjezd domů

V pondělí ráno jsme naložili všechny kufry do auta a po osmé hodině vyrazili na sever od Budapešti. Natankovali jsme plnou za městem a dojeli na maďarský Vyšehrad (Visegrád). Je to zřícenina nad Dunajem, odkud je moc pěkný rozhled. Bylo hezky, ale foukal studený vítr, takže jsme tu dlouho nevydrželi.





Jeli jsme dál podél Dunaje do města Esztergom. Tady jsme navštívili velikou Baziliku. Vnitřek jsme si moc neprohlédli, protože byla zrovna mše. Podívali jsme se dolů do krypty, pak do boční lodě, kde je klenotnice (tady se nesmělo fotit, ale kalichy, monstrance a biskupské hábity nás zase tolik nezajímaly). Výhled z věže nad dómem je super, akorát schody nahoru do kupole nám daly pořádně zabrat.






Potom jsme si dole ve městě v jednom bistru dali těstoviny a vyrazili domů po dálnicích.
V Maďarsku a na Slovensku to ještě šlo, jeli jsme pěkně svižně, ale pak přišla česká ostuda v podobě D1. Po hodině jízdy nám navigace ukazovala pořád stejný dojezdový čas, který začal postupně i narůstat. Dost demotivující. Samé zúžení a zácpa, o stavu asfaltu ani nemluvě. Půlka Prahy se po Velikonocích vracela domů. Místy jsme jeli i po silničkách mezi vesnicemi okolo, protože to bylo rychlejší, než popojíždět v dlouhé zácpě.

Dorazili jsme v půl sedmé večer a pořádně unavení. Pěkný, i když náročný výlet autem.