sobota 16. září 2017

Krokodýlí zoo

V sobotu dopoledne jsme se sešli se Stáňou a Kubou v Holešovicích. Zašli jsme do krokodýlí zoo. V 10:30 bylo krmení, a také výklad s prezentací o životě krokodýlů. Dozvěděli jsme se hodně zajímavých faktů o tom jak loví.


Pak jsme pěšky vyrazili k přívozu a lodičkou se přeplavili na Střelecký ostrov. Loď je bezbariérová, pohodlná a zadarmo, respektive v rámci MHD.


Tady jsme zašli do restaurace Tiebreak, která se nedávno objevila v jedné z epizod pořadu Ano šéfe!. Obsluha byla super a jídlo také, pomalu pečený bůček v těstíčku byl fantastický, club sandwich fajn, polévky super, ale úplně nejlepší byl domácí nadýchaný dortík kremeš. Adélce navíc obsluha přinesla kobereček a hračky vedle stolu, takže návštěvu jsme si užili všichni.

Pak jsme se rozloučili se Stáňou a Kubou a vyrazili pěšky po nábřeží. Fajn procházka, pohledy na Hrad neomrzí.




Odbočili jsme do Starého města a nakoukli do knihovny.

V některých uličkách byly davy turistů, skrz které bylo těžké jezdit s kočárkem.

Na Příkopech jsme si koupili boty a pak už jeli domů. Když jsme vylezli na Míráku z metra, zaujala nás hudba z Americké ulice a rozhodli jsme se tam mrknout. A dobře jsme udělali, zrovna tu probíhal pouliční festival Zažít město jinak. Všude spousta stánků s uměním, jídlem a specialitami od lokálních podniků, workshopy, živá hudba i DJs. Super den

sobota 2. září 2017

Adélky akční svátek

Na Adélky svátek jsme se těšili. Hned ráno dostala plyšáka prasátko Peppa a měla z něj radost.

Pak šla s tátou na hřiště a docela dost toho dopoledne naběhala.

Odpoledne vyrazil Štěpán na akci Poznejte Grébovku. Konkrétně na prohlídku vinice s Pavlem Bulánkem, který se o ní stará. Ročně se tu vyrobí 7,5 tis. litrů a na svahu je na 1,45 hektaru vysázeno 8 odrůd - Dornfelder, Neronet, Rulandské modré, Hibernal, Müller Thurgau, Rulandské šedé, Ryzlink rýnský a Mi586. Na to poslední se schválně zeptejte přímo pana Bulánka, na víno se sem dá zajít každý pátek mezi 14-21 hodinou. Kromě sklepa a viničního altánu se místní víno jinde koupit nedá. Nově se zkoušejí i nové odolnější odrůdy, třeba Souvignier gris - nedostanou se do něj vosy, protože má silnou slupku. Vína jsou tu hlavně suchá a polosuchá. Vinice je zajímavá i tím, že v údolí je vyšší vlhkost a teplota skoro jako na Moravě. Vínům svědčí teplá zima v Praze. Sklizeň se provádí ručně a trvá 10 dní. Letos začíná 3. září. Každý rok se termín zkracuje, pan Bulánek to přičítá globálnímu oteplování. Letošní ročník prý vypadá nadějně. Na vinobraní bude možné brzy ochutnat místní burčák.


Hezká a zajímavá prohlídka, kterou akorát zkazil jeden nerudný dědek. Přišel pozdě, choval se světově a když dostal od vinaře možnost ochutnat skleničku červeného Dornfelderu, prohlásil o něm, že se to nedá pít. Pan Bulánek to ustál a trpělivě mu vysvětloval, že toto víno nemá jedinou vadu a že ve zdejších podmínkách se nevyrábějí ta nejlepší světová vína. Nutno podotknout, že Dornfelder byl hodně zajímavý a velmi pitelný a takové hodnocení si absolutně nezasloužil. Navíc místní vína vyhrála i několik ocenění za oblast Čechy.
Po prohlídce vinice jsme vyrazili celá rodinka do parku, také na jeho prohlídku s průvodkyní. A dozvěděli jsme se pár zajímavých věcí z jeho historie. Třeba že tu bylo malé zoo a za války kvůli bombardování utekl medvěd a ve městě se pak konal hon na medvěda. Vilu i park nechal vystavit pro svoji rodinu bohatý stavitel Mauricius Gröbe, ale moc si jí neužil, protože krátce po dokončení umřel. Stavba to byla náročná, protože tam, kde je dnes vinice, byl dříve lom. Ten nechal zavézt navážkou z Vršovického tunelu a zpevnil svah několika terasami. I samotná vila má hluboké základy a jedno podzemní patro.


Adélku při prohlídce nebavilo být v kočárku a pořád chtěla chodit. Cestou ke Grotě ale začala být unavená a už nechtěla chodit. Najednou se pověsila za levou ručičku tátovi. A v tu chvíli jí tam nepěkně křuplo. Potom dlouho plakala a bylo vidět, že ručička není v pořádku, protože jí jenom tak visela podél těla. Vyrazili jsme hned na pohotovost Ke Karlovu. Odtud nás poslali do Thomayerovy nemocnice, kam už jsme dojeli autem. Na dětské chirurgii se doktorka podívala na ručičku, udělala s ní rychlý hmat a řekla, že to bude v pořádku. Poslala nás na chvíli do čekárny a potom prohlédla Adélku znova. Vysvětlila nám, že u malých dětí se někdy může stát, že při prudším pohybu a natažení ruky se jim částečně překříží kosti v předloktí. A ukázala nám, jak pak správně ručičku narovnat. Dost jsme si oddechli a velké zlepšení bylo hned vidět i na Adélce. Dojeli jsme domů a ještě na skok zašli na vernisáž do galerie SVIT, kde je "společná instalace Markuse Selga and Yvese Scherera, citující řecký mýtus o Amorovi a Psýché". Umění nerozumíme, ale Adélce i nám se líbilo a konečně jsme se všichni trochu vzpamatovali z odpoledního úrazu.

neděle 27. srpna 2017

Malešičák a Soundtrack Poděbrady

V sobotu jsme zašli do Malešického parku, potkali jsme se s Luckou, Madlenkou a Erikem na festivalu Malešičák. Moc lidí tu kupodivu nebylo, taková miniakce, jeden stánek s pivem, jeden s kafem a jeden s vínem. Na pódiu se vystřídaly punková kapela s žižkovským orchestrem. My jsme sešli o kus níž na dětské hřiště, kde si holky hrály.


V neděli jsme zajeli za babičkou a dědou do Třebestovic. Po obědě jsme vyrazili do Poděbrad, kde končil Soundtrack festival. Stánky už zavíraly, ale stihli jsme ještě kávu a zmrzlinu.